Václav Klaus je opravdu naším prezidentem!

Václav Klaus se stal desátým prezidentem, pro mladou Českou republiku je jeho nástup poznamenán velmi zvláštní debatou, jež se soustřeďuje převážně na dva body. Probírá se ˝reprezentativní oprávněnost …
Václav Klaus se stal desátým prezidentem, pro mladou Českou republiku je jeho nástup poznamenán velmi zvláštní debatou, jež se soustřeďuje převážně na dva body. Probírá se ˝reprezentativní oprávněnost˝ Klausova vítězství a zároveň to, zda do funkce prezidenta nastoupí ten ˝starý a zlý˝ Klaus, nebo jestli se změní v ˝nového a lepšího˝. Co se týče prvního bodu, ať člověk fandil Václavu Klausovi nebo ne, z hlediska demokratických pravidel byl výsledek voleb správný. Ve všech fázích voleb preferovala veřejnost jako dalšího prezidenta ČR Václava Klause. To potvrdily ankety, které hledaly oblíbeného kandidáta v případě volby přímé, jakož i ankety, které vycházely v průběhu všech parlamentních volebních kol. S jemnou nadsázkou lze říci, že naši zákonodárci projednali výsledek v naprostém souladu se zájmem lidu.

Na pověsti nám nezáleží

Odpověď na druhý bod debaty nalezneme jak v anketě, kterou provedla agentura SC&C těsně před posledním kolem, tak v konkrétních činech Klause. V anketě hodnotili občané charakteristické rysy Václava Klause, jako je politická schopnost, inteligence, poctivost a morální kredit. Výsledky ukázaly, že většina z nás považuje Klause za reprezentativního muže s velkými politickými schopnostmi, ale o jeho poctivosti a morálním profilu pochybuje. Tyto postoje jsme si utvořili i přesto, nebo právě proto, že každý z nás je alespoň částečně seznámen nejen s Klausovou osobností, ale i s jeho politikou. Jako odpůrce akce NATO v Kosovu získal nedůvěru Američanů. Byl také hlavní příčinou vyhnání Sorosovy Středoevropské univerzity z Prahy. A byl to on, kdo říkal, že raději než nadacím typu Člověk v tísni by dal peníze přímo potřebným lidem. Zakladateli občanských aktivit, jako je Impuls 99, pohrdal a tvrdil, že chce-li občan něco změnit, musí přímo do politiky. Václav Klaus totiž občanský sektor neuznává. Dále je Klausova politická kariéra poznamenána přímou snahou změnit ústavu, a to zneužitím volebního mandátu k vytvoření opoziční smlouvy, a její nasazení pro posílení vlastních politických zájmů.

Jaký jsme dnes národ?

Proč a jak Klaus vyhrál a jeho možné změny charakteru jsou otázky, které odvádějí pozornost od té podstatnější: proč většina národa – třináct let po návratu svobody – nenašla cestu k překročení záporných hodnot? Náš alibismus a zbabělost nám nedovolí nic jiného, než se ptát, jakým prezidentem Klaus bude, místo abychom debatovali o konkrétních krocích, které by vedly k tomu, aby se prezident Klaus přizpůsobil nám. Stále totiž dáváme přednost silné autoritě před morálním kreditem. A to je odpověď na otázku, proč byl zvolen Václav Klaus do úřadu prezidenta České republiky. Volba Václava Klause de facto znamená velmi vážné ohrožení demokratického vývoje v ČR. Ani to nám ale nevadí. Třináct let po převratu se v této zemi míra chápání demokracie a svobody mezi občany stále velice liší. Klausovo zvolení ukazuje, že opozice – tedy jakákoli konzistentní politická protiváha, která je nezbytná pro skutečnou demokracii – úplně zmizela z české politiky. Při volbě prezidenta se spojila takzvaná pravice se zmíněnými komunisty. To potvrdilo, že dnešní česká politika není ničím jiným než využíváním volebního mandátu k vlastnímu prospěchu a ke kontrole moci. Pro Evropu, Ameriku, naše české krajany žijící v zahraničí i pro některé z nás představují prezidentské volby důležité poučení. Přesto, že se stala ČR členem významných mezinárodních společenství, která kladou důraz na vlastní zásady, a další členství budou jistě následovat, se Češi během posledních třinácti let k lepšímu podstatně nezměnili.

Martin Jan Stránský