Návrat utíkačů

Rok 2009 přinesl následující statistická fakta týkající se české společnosti:

V Evropě jsme dosáhli prvenství v těchto žebříčcích: návštěv lékařů i počet dnů pracovní neschopnosti, počet rozvodů (společně s Belgií), počet mobilních telefonů a SMS zpráv, ateistů, užívání lehkých drog u mladistvých, konzumace piva a podávání stížností k soudu.

Dále patříme ke špičce v jiných kategoriích – například počet kuřáků a výskyt rakoviny plic, počet bezohledných řidičů i fatálních autonehod, počet obézních lidí, všudypřítomná korupce (dle Transparency International se již třetím rokem stále zhoršuje) a celkové množství komerčních prostor.

Z pohledu zákonů a jejich zajištění nechybí to, že navzdory největšímu počtu soudců máme nejdelší lhůty vyřizování soudních sporů.

Z toho by člověk mohl dedukovat, že jsme národ, který ztratil důvěru v instituce od veřejných až po soukromé, jakou je manželství. Ať Bůh je nebo není, tady a teď se o tom nebudeme bavit. Máme jiné starosti. Veškeré účty jsme přestali vyřizovat osobně i ústně prostřednictvím telefonu – vše se dnes vyřizuje formou SMS: „Promiň, nedorazím.“ „Hezké vánoce“. Tím se nic nemusí vysvětlovat, komunikuji pouze jak a kdy chci. Pro odreagování je tu pár piv v zahulené hospodě s pivním sýrem a klobásou. V sobotu vyrazíme s celou rodinou na výlet do nákupního centra. Když je chata zazimovaná, budeme se stmelovat přes zimní konzumerismus. Na cestě domů při nedodržování rychlosti je „dohoda“ s policistou samozřejmostí. Přece jsme tu oba, tak aby to žádného z nás nebolelo. Příští den je nám ze všeho trochu šoufl, zajdeme k doktorovi pro recept na léky proti žaludeční nevolnosti a neschopenku.

Bezesporu nejúspěšnějším filmem roku 2010 se stane „Avatar“. Dvouapůlhodinový animovaný děj vcucne diváka do budoucnosti naprosto kouzelné planety Pandory a idylického života domorodců Na’vi. Mezi internetovými diskusními fóry filmu se již vyskytlo jedno s titulem „Jak zacházet s depresí způsobenou tím, že Pandora je nedosažitelná.“ K dnešnímu dni se do fóra přihlásilo více než třináct tisíc lidí. Téměř všichni si stěžují, stejně jako např. Ivar Hill ze Švédska, že oproti Pandoře je náš svět šedý a temný.

Svět utíká z reality do Pandory. Zdá se, že my také utíkáme – z nevyřešené minulosti bez morálních zásad a bez jasné budoucnosti do vlastní Pandory. Je to útěk z jedné falešné představy k druhé, útěk přes most výmluv, který je nad řekou vlastních pocitů bezradnosti.

Když profiltrujeme zmíněné fórum, přijdeme na další věc: je tam otevřená a konstruktivní diskuse mezi přispěvateli o tom, proč se vlastně cítí tak, jak se cítí. Názorů je tam dost, ale všichni se shodují v jednom: to, že mezi sebou mluví a komunikují, jim pomáhá. Tím se vracejí do dnešní reality a zjišťují, že nejsou sami a společně nacházejí odvahu a podporu, aby se ozdravili.

Martin Jan Stránský
lékař, vydavatel a publicista