Zdravotnictví? Národní fronta!

Ministr zdravotnictví Rath a prezident lékařské komory Kubek tvrdí, že obracejí resort, respektive komoru k lepšímu. Skutečně?

V úzké spolupráci se jim podařilo protlačit řadu právně vadných kroků, jejichž cílem je centralizace zdravotnictví a moci. Od finančních sankcí lékařů v případě, že překročí limity, až po znárodnění majetku investorů vloženého do arbitrárně plánované sítě tzv. neziskových nemocnic . To vše naráží na protesty právníků, hejtmanů, starostů, senátorů a samozřejmě zdravotníků. Následná tvorba krizového štábu pětadvaceti zdravotnických organizací, které reprezentuje sto deset tisíc zdravotníků a sto osmdesát nemocnic, a další plánované masové protesty jsou důsledkem. Ministrovi se tak podařilo sjednotit zdravotníky jako nikomu jinému. Ministr tvrdí, že jeho úkolem „není tvořit koncepci zdravotnictví“ a zatím ořezává rozpočty nemocnic, lékáren a pojišťoven.

Stejně jako u ministra volají členové ČLK po odvolání prezidenta. Jejich obavy jsou podloženy faktem, že minulý sjezd odvolal představenstvo za četné nešvary, přičemž dle statutu komory do doby zvolení nového představenstva nesmí prezident za komoru činit žádné závažné rozhodnutí. Jenže stavovské organizace prezidenta asi nezajímají. Milan Kubek okamžitě protlačil zákon, který odebral jednací pozici té polovině lékařů, kteří svěřili svoji jednací pravomoc odborům, a předal ji komoře. Tím definitivně spustil destrukci komory a výsledkem je, že skupina soukromých lékařů nyní zakládá vlastní komoru.

Uvedené postupy potvrzují, že Kubek a jeho vzor Rath používají modus operandi, který jsme dobře znali: vytvoří vlastní výsledek za každou cenu a pak přesvědčují všechny, že je to vlastně to nejlepší, co je mohlo potkat. „Dialog“ je pro ně bohužel účelovou nálepkou, pod kterou nabídnou a uznají pouze vlastní varianty k diskusi. Přístup tvorby koncepce přes reprezentativní spoluúčast všech a teprve potom její implementace je pro ně cizí – ne však centralizace moci a plnění politické objednávky na úkor lékařů, pacientů a občanů. Pro ně je nejdůležitější, aby malta v jejich zdi národní fronty zdravotnictví uschla do voleb.

Socialistická samoobsluha

Veškeré nešťastné zákony a roztržky pramení ze dvou zdrojů: absence společného cíle a nesprávného postavení pojišťoven. Není možné mluvit o tom, kolik má zdravotnictví stát a kde se má šetřit, dokud se nedefinuje, co to je „státem garantovaná péče“, a dokud se nestanoví její pozice na mapě. To by měla být úloha ČLK. Celá otázka povinného smluvního vztahu mezi pojišťovnou a lékařem/poliklinikou/nemocnicí by se měla vyhodit z okna.

Měl by to být pacient, který stejně tak jako dnes podepíše s pojišťovnou smlouvu (ve které je daný rozsah kryté péče), zatímco zdravotníci by se libovolně zaregistrovali u kterékoliv pojišťovny. Tím by měl pacient větší výběr za stejné peníze a státu by bylo jedno, komu zaplatí za stejnou péči. Lékaři by začali pracovat pro své pacienty, nikoliv pro pojišťovny. Ty by, místo vydírání zdravotníků „povinnou smlouvou“, konečně začaly mezi sebou zdravě konkurovat. Tím by se pacient a kvalita péče dostali do středu zdravotnictví. ČLK by monitorovala standard péče, stát by kontroloval pojišťovny, staral se o základní síť zdravotnických zařízení a hradil veškerou nouzovou péči do doby stabilizace dle ceníku, který by museli všichni zdravotníci respektovat.

Náš systém zdravotnictví s jeho socialistickou samoobsluhou a strukturou, která upřednostňuje neefektivnost a korupci, nás ničí a rozděluje. Malta národní fronty ještě neuschla. Řešení je na stole. Začněme o tom společně a cíleně diskutovat tak dlouho, než se dohodneme bez urážek, řezů a nových zákonů.

Martin Jan Stránský, lékař, vydavatel Přítomnosti