V polovině dvacátých let viděl mladý novinář Ferdinand Peroutka svět plný rozporů. Cítil, že československá veřejnost je zmatena konflikty a že československý čtenář by měl dostat časopis, který by ze všech stran osvětloval moderní problémy a působil jako páteř pro československou veřejnost. Mladý Peroutka se spojil s poslancem a vydavatelem Lidových novin, dr. Jaroslavem Stránským, a založili časopis jménem PŘÍTOMNOST. Okolo nového časopisu se brzy vytvořil plejáda autorů. Nový časopis, do kterého přispívali i Čapkové a (anonymně) president Masaryk, se brzy stal pojmem, jak myšlenkami a stanovisky, tak jazykem.

Přesně sedmdesát jeden rok po vydání prvního čísla PŘÍTOMNOSTI se naše rodina vrací k tradici vydávání tohoto časopisu, a to i ve formě tiskoviny, která se nezahlcuje slovy a sofismaty, ani skupinovými mentalitami. Nová Přítomnost musí uchovat Peroutkovu nezávislost a nestrannost, jakož i Peroutkovu dikci, bohužel bez Peroutky.

Jednotlivá čísla budou soustředěna na určitá témata, jak to ukazuje i struktura tohoto prvního. Témata se budou cyklicky vracet, takže bude dost příležitostí i pro čtenáře, kteří budou chtít na jednotlivé eseje reagovat. Autoři budou vybíráni tak, aby jejich názory byly provokativní i oponentní. Způsob psaní by měl být jasný a průhledný.

Takzvanou identitu našeho národa, našich lidí a naší politiky bude Nová Přítomnostformulovat jak z hlediska permanentních domorodců, tak z hlediska krajanů, kteří strávili posledních padesát či dvacet let mimo republiku a dokázali, že „náš člověk“ umí být úspěšnější v „cizině“ než ve vlasti infiltrované cizotou. V tomto ohledu Nová Přítomnostvychází z historické zkušenosti, že národ se uchovává i mimo dané teritorium a tím získává někdy i širší a významnější přehled než se „doma“ zdá.

I když otázka tzv. identity musí být řešena z hledisek generací, které žily doma i v diaspoře, bude se Nová Přítomnost aktivně zajímat o hlediska mladých lidí, kteří jsou v podmínkách demokratické skutečnosti ještě mnohem nečitelnější než generace, které „to všechno“ zažily.

Přestaňme psát i debatovat jen proto, že něco chceme napsat anebo prodebatovat, a soustřeďme se na konkrétní fakta, události, i výsledky. Ze všeho nejvíc najdeme napřed sebe, i naši identitu. Rozhodněme se, zda se prodáme plně, částečně, anebo nikoliv; rozlišme „prostituci“ od chytré či potřebné integrace. Vyměňme krátkozrakost za široký přehled. Nezapomeňme, že identita našeho národa už je dána tím, že národ existuje. Část té identity přichází i z první republiky. Seznamme se znovu s myšlenkou z té doby, potlačenou v následujících letech, že principy morálního chování stojí za následování, bez ohledu na materiální odměny.

Dnešní doba, dnešní přítomnost, je skutečně „nová“ přítomnost. Doufáme, že tento časopis nabídne čtenáři různé i sporné myšlenky tak, že si bude moci sám udělat úsudek.

Martin Jan Stránský