Trump do léčebny. A co s námi?

Donald Trump prohrál volby ne tím, že většina Američanů nesouhlasí s jeho politikou, ale kvůli tomu, že se většině Američanům prostě znelíbil jako člověk. Jako prezident šířil více lží než pravd, urážel své oponenty a změnil prezidentský úřad k horšímu. Když k tomu přidáme, že Trumpovy řečnické schopnosti jsou na úrovni trenéra boxu – neumí dát větu dohromady bez základních chyb (ani tu na Twitter) – tak se nejedná o člověka, který je, jak se říká, „prezidentský materiál“.

Pozoruhodné ale je, že se doposud všichni Trumpa báli nebo se nechtěli dostatečně věnovat jeho psychologické poruše – zarytému narcismu. Stačí se podívat na jeho oranžové vlasy, „opálený“ obličej, osobní vkus, slabost pro vše honosné a pozlacené, výběr manželek, neustálou potřebu denně bombardovat svět přes Twitter, neuznání kritiky, lhaní a mlžení a bezostyšnou snahu prosadit každého člena své rodiny (kromě nejmladšího syna, který je bohužel postižený, a tím odsouzen k neviditelnosti) do všech možných klíčových postů. V angličtině se tomu říká „control freak“, tedy člověk posedlý kontrolováním. Pro Trumpa slovo decentnost nemá relevanci, heslo „míň je víc“ – to, že zdrženlivost přináší své úspěchy, je v naprostém rozporu s jeho sebestřednou hyperaktivitou.

U nevyléčených osob, kterým vetnete terč a příležitost vlastního uspokojení, lze očekávat, že jejich patologický stav bude gradovat. Až tam, že si ho všimne každý. Až bude Biden prohlášen prezidentem, tak se cirkus lží, falešných obvinění a konspiračních teorií ze strany Trumpa rozjede do košaté patologie. Stejně jako dítě, které se pustí do tantrumu a začne řvát a držet se pultu kvůli tomu, že maminka mu nedovolí čokoládu, mnozí očekávají, že Trump se postaví na paty a odmítne odejít z Bílého domu. „Výsledek voleb rozhodne americký lid. Americký vládní systém je plně schopen toho, aby vyvedl vetřelce z Bílého domu,“ prohlašuje Bidenův tiskový mluvčí Andrew Bates.

Poté, co se musel vypnout mikrofon protivníkovi při poslední prezidentské debatě (kvůli neustálému přerušování ze strany Trumpa), začínají i světová média Trumpovi vypínat mikrofon, jakmile se pustil do lží; poté vystoupí moderátor, který vysvětlí, že se jedná o lež a fabrikaci. V uznaných denících, jako jsou např. New York Times a The Guardian (UK), se dokonce objevují nevídané titulky „Trump is a liar“, tedy že Trump je lhář.

Když nejmocnějšímu člověku na zeměkouli vypínají mikrofony a celosvětová média ho označují za lháře, tak si myslím, že to stojí za přemýšlení.

Začněme tím, že v západních společnostech patologičtí extremisté a jejich strany (jako u nás Okamura a další) dostanou většinou kolem 10 % hlasů. Otázka zní: Jak se mohl psychologicky narušený Trump vůbec stát prezidentem Spojených států? Jakožto jediný úřadující prezident od roku 1992 sice nebyl znovuzvolen, ale jen o fous – polovině Američanům stále nevadí dost. Co to vypovídá o Americe, a jde pouze o Ameriku?

Nemusíme hledat odpověď za oceánem, stačí obrátit vzhled na Pražský hrad. Když volíme populisty, kteří nás urážejí, kteří nerespektují zákony, kteří prosazují vlastní neodborníky do klíčových pozic, když je to skoro všem jedno, co to říká o (naší) západní kultuře?

Jsme na rozcestí. Buď se budeme urážet a twitterovat dál, anebo se pozastavíme a přehodnotíme stav světa a našeho života v něm.

Pomůže nám v tom koronavir?

Dokážeme to sami, anebo s něčí pomocí?

Pokud budeme spoléhat na někoho, není nejvyšší čas, abychom dali přednost někomu, kdo bude upřednostňovat nás místo sebe?