Temelín může být šance

Problematika reaktoru Temelín je známa téměř všem občanům. Konkrétní zájem a informovanost o jednotlivých problematikách jsou však rozdílné. Například postoj Rakouska k této otázce je veřejností převážně registrován nejspíše poznámkou k trapným blokádám našich společných hranic. Znalci rakouské politiky však vědí, že aktivity v Rakousku vznikají z dlouhé tradice zásadního odmítnutí reaktorové energetiky drtivou většinou rakouských občanů. Jejich pocity, i když podpořeny tlakem „zelených“ i jiných politických stran, jsou však výsledkem něčeho, co jsme tu zatím neměli – široké národní debaty týkající se otázky nukleární energetiky samotné.

V České republice, kde se občan stále spokojuje s diktátem státu, by poptávka po národní debatě či referendu k Temelínu musela mít vládní podporu. Jak nedávný pokus občanů vyjádřit se k této otázce ukázal, není tomu tak. Ke kritickému postoji k Temelínu se nyní přidalo Německo. Ministr zahraničí Fischer dal před pár dny velice přímým způsobem najevo, že Německo „chce, aby byl reaktor odpojen ze sítě“, protože Němci mají vážnou obavu o bezpečnost reaktoru. Důvody německého rozhodnutí vycházejí ze stejných základů jako v Rakousku. Zároveň však dalo Německo na vědomí, že nespojuje zahájení provozu elektrárny se vstupem České republiky do Evropské unie. Ministr zahraničí Jan Kavan reagoval slovy, že rakouské a německé útoky proti Temelínu pokládá za „urážku“. I když postup k dalšímu jednání Kavanova úřadu s německými partnery je stále nejasný, alespoň bývalý ministr zahraničí Josef Zieleniec se přihlásil s konstruktivní analýzou situace.

Zieleniec poukázal na to, že ačkoliv v uplynulém roce došlo kvůli otázce Temelína k zásadnímu zhoršení česko-rakouských vztahů, naše právo rozhodovat o vlastní energetické politice musí být respektováno. Zároveň upozornil na to, že vláda se musí naučit rozlišovat mezi suverenitou a arogancí. Jsou to důležité poznámky. Vláda by si především měla uvědomit, že dosažení cílů (a dokonce i přitom kultivace společnosti) se daří pouze cestou upřednostňování pozitivních hodnot, a nikoliv negativního vyhrožování a arogance. Němci a Rakušané vyjadřují vlastní názor. Pokud ho bereme jako nerespektování naší suverenity, znamená to jen tolik, že si nevidíme přes vlastní nos. Zásadní princip demokracie (tedy demokratické Evropy) nespočívá ani tak v tom, že její členové mají suverénní právo něco vytvořit, ale spíše v právu každého člena na vyjádření nesouhlasu, včetně práva demokratickou cestou tento nesouhlas prosadit. Tento základní bod demokratického chování by vláda měla uznat jako důležitý princip. Neškodilo by tedy „paradoxně“ poděkovat Německu a Rakousku nejen za předání názoru, ale zároveň za to, že při tlumočení svých obav budoucímu partnerovi v Evropské unii dávají najevo uznání partnera za rovnocenného. Dále by česká vláda, jak navrhl Zieleniec, měla jít do ofenzivy. Na základě rozporných názorů různých zemí ohledně bezpečnosti Temelína by Česká republika měla podat žádost Evropské unii o vytvoření komise s tímto cílem: stanovit standard bezpečnosti nejen pro Temelín, ale pro všechny nukleární reaktory na evropském území (zatím nic takového neexistuje).

Současně by komise zmapovala potřebu i dodávku energie celé evropské energetické sítě, jak dnešní, tak i v budoucnosti. Vzhledem k tomu, že Temelín slouží jako hybný prvek, by měla Česká republika žádat o dominující pozici v této komisi, čímž bychom měli skvělou možnost prokázat jak naše názory, tak schopnost k jednání. Do doby vydání výsledků komise bychom měli být ochotni pozastavit další rozjíždění reaktoru Temelín s tím, že pokud by závěry znamenaly zrušení Temelína, ostatní členové komise (tedy EU) by měli uznat nárok České republiky na kompenzaci za doposud do něj vložené náklady. K vyřešení problémů, které souvisí s naším „přestěhováním se zpět do Evropy“, nejsou konečné výsledky tak důležité, jako je důležité nalezení konstruktivního způsobu jednání. Právě to povede ke sjednocení lidu a k vytvoření národní identity, která nám dnes chybí. Nyní stojíme před takovou možností. Nechat si ji ujít je ke škodě nejen otázky Temelína, ale národa samého.

Autor je lékař a vydavatel