Temelín a národní budoucnost

Některé události mají mnohem větší praktický dopad, než se na první pohled zdá.  Pro Českou republiku je takovým – ač to může na pozadí hektických diskusí znít absurdně – nedoceněným problémem Temelín.

Kauza Temelín je známa snad každému.  Konkrétní zájem a informovanost o jejích jednotlivých aspektech jsou však rozdílné.  Například postoj Rakouska veřejnost zjednodušuje na trapné blokády našich společných hranic. Znalci rakouské politiky ale ví, že aktivity Rakouska mají kořeny v tamější  dlouholeté antinukleární tradici, kterou sdílí drtivá většina rakouských občanů.

Ke kritickém postoji k Temelínu se nyní přidalo Německo.  Ministr zahraničí Joschka Fischer dal velice přímým způsobem najevo, že Německo „chce aby byl reaktor odpojen ze sítě“ kvůli obavám o bezpečnost reaktoru. Zároveň ale dalo Německo na vědomí, že nespojuje zahájení provozu elektrárny se vstupem České republiky do Evropské unie.

Ministr zahraničí Jan Kavan nazval rakouské a německé útoky proti Temelínu „urážkou“. Alespoň bývalý ministr zahraničí Josef Zielenec se přihlásil s konstruktivní analýzou situace. Poukázal na to, že naše právo rozhodovat o vlastní energetické politice sice musí být respektováno, zároveň však upozornil, že vláda se musí naučit rozlišovat mezi obhajobou suverenity a arogancí. Zásadní princip demokracie (tedy demokratické Evropy) nespočívá ani tak v tom, že její členové mají suverénní právo něco vytvořit, ale spíše v tom, že každý člen má právo s tím nesouhlasit, včetně práva demokratickou cestou tento nesouhlas prosadit. Neškodilo by tedy „paradoxně“ Německu a Rakousku poděkovat.  Nejen za předání názoru, ale zároveň za to, že tlumočením svých obav budoucímu partneru v Evropské unii ho tím uznávají za partnera rovnocenného.

Dále by česká vláda, jak navrhl Zielenec, měla přejít do ofenzívy. Z našich problémů s Temelínem a rozporných názorů různých zemí na jeho bezpečnost lze paradoxně získat i cenný mezinárodní kapitál. Česká republika má právě v tuto chvíli ojedinělou možnost podat u Evropské unie návrh na vytvoření komise pro sestavení celoevropských standardů bezpečnosti. Zatím totiž nic takového neexistuje.  Současně by komise zmapovala potřebu i dodávku energie v celé evropské energetické síti, a to i prognosticky. Vzhledem k tomu, že Temelín slouží jako hybný prvek, by Česká republika měla v této komisi žádat dominantní postavení, čímž bychom měli skvělou možnost prokázat jak naše názory, tak schopnost jednat.  Do vydání výsledků komise bychom měli být ochotni pozastavit další spouštění reaktoru jaderné elektrárny Temelín s tím, že pokud by závěry komise znamenaly jeho zrušení, ostatní členové komise (tedy EU) by měli uznat nárok České republiky na kompenzaci za doposud vložené náklady.

V souvislosti s řešením problémů kolem našeho „stěhování zpět do Evropy“ je důležitější hledání a nalezení konstruktivního způsobu jednání, než konečné výsledky. Právě to povede ke sjednocení společnosti a vytvoření národní identity, která nám dnes chybí. Nyní stojíme před takovou možností.  Nechat si ji ujít je ke škodě nejen otázky Temelína, ale českého národa vůbec.

Martin Jan Stránský