Stigmatizací je vinna nevzdělanost

Pro řešení každého problému ve zdravotnictví vždy pomůže začít s fakty. Dle odborné a rozsáhlé studie agentury STEM/MARK „Národního programu kvality zdravotní péče“ (2004), kterou dotovalo ministerstvo zdravotnictví, zjišťujeme, že v porovnání s EU je u nás psychiatrická péče „méně rozvinutá“. Vzhledem k tomu, že jsme zrušili lůžka s ochrannou sítí a lůžka-klece teprve před rokem, je tento závěr úmyslně zmírněn.

Naše nedostatečnost v psychiatrii pramení z několika hlavních bodů. V naší zemi stále neexistují krizová centra pro psychiatrické choroby. Každý z nás ví, jaký problém nastane, když se před námi v soukromé praxi posadí pacient, který během anamnézy v naprostém klidu prohlásí, že chce spáchat sebevraždu…

Místo toho, abychom se soustřeďovali na ambulantní péči, vynakládáme peníze na hospitalizaci, přičemž lůžková síť je přeplněná, a tím neplní kvalitní funkci. Navíc na psychiatrii věnujeme menší finanční částku na občana než jiné země EU, což znamená horší péči pro naše pacienty i nedostatek zdrojů pro vzdělávání a informovanost nejen veřejnosti, ale i našich psychiatrů. Dle studie se totiž 50 % psychiatrů domnívá, že pacient není schopen hodnotit kvalitu péče, a mnoho z nich dokonce považuje zapojení rodiny do léčby za „nepříjemnou komplikaci“! To vysvětluje, proč – více než v jiných oborech – nejsou psychiatričtí pacienti rovnoprávně zapojeni do vlastní léčby.

Veřejnost není o psychiatrických problémech, které se týkají nás všech, dostatečně informována, což vede ke stigmatizaci těch, kteří jimi trpí. Nelze opomenout i negativní vliv „bolševika“, kdy se lidé s duševní nemocí mohli odsunout stranou bez jakýchkoliv důsledků. To vše znamená, že stigmatizace psychiatrických pacientů dnes nejen přetrvává, ale zůstává běžným fenoménem ze strany veřejnosti i prostřednictvím praktik některých kolegů.

Fakta ale nabízejí řešení. Jedná se převážně o posílení a přerozdělení zdrojů s větším důrazem na ambulantní péči a na vzdělanost všech. Čím dříve se zavede myšlenka, že péče pro duševně postiženého spoluobčana souvisí nejvíce s péčí o jeho přirozené zázemí, tím lépe pro nás všechny.

MUDr. Martin Jan Stránský, MD, FACP