Sebemámení a prasata

Mezinárodní summit dvaceti nejvyspělejších zemí v Hamburku skončil. Jeho nejpozoruhodnějším výsledkem byla míra hrubosti protestujících. Někteří totiž brali protest pouze jako výmluvu pro to, aby se chovali jako prasata: ničili majetek, rozkradli, co se dalo, to ostatní zapálili, a nakonec vážně zranili 213 policistů.

Jsem vášnivým odpůrcem efektů globalizace a nadnárodního kapitalismu. Většina protestujících chtěla v Hamburku jistě decentně protestovat a vyhnout se násilí. Ostatní však nikoliv. Jeden z organizátorů protestu – Alexis Passadakis, se nechal slyšet, že přišli, aby „zrušili summit.“ Jemu i dalším se nelíbí například netransparentní solidarita vyspělých zemí, „eskalace“ kapitalismu apod. Aha.

Pan Passadakis asi přiletěl z Marsu. Zmíněná solidarita a eskalace totiž nemůže fungovat bez jeho (naší) participace. I on jistě používá mobil vyrobený firmou s působností po celém světě. Jeho prostřednictvím ovládá i vlastní účet na Facebooku, ze kterého ostatně také rekrutoval protestující.

Vzhledem k tomu, že jistě lítal z jednoho místa na druhé a neměl čas si zajít domů na jídlo, zaskočil si do místního „Mekáče“ nebo do jiného fast foodu. A vsadím se, že pokud si chtěl předem o Hamburku něco přečíst, našel si informace na Googlu, případně si koupil knihu u Amazonu, místo aby ztrácel čas jejím hledáním v kamenném knihkupectví. Pak šel protestovat.

A jsme u toho. Je problém ten McDonald’s‎ (rozumí se globalizace), nebo jsme to my, kteří se tam chodíme najíst? Je to samozřejmě to druhé. Kdyby zítra všichni přestali chodit do McDonald’s, tak hádejte, co by se stalo. Kromě toho, že by si zaměstnanci McDonald’s museli hledat novou práci, nestalo by se absolutně vůbec nic.

Protesty v Hamburku a další, které ještě přijdou, patří do kontinuálního a rostoucího sebemámení západní společnosti. Neexistují „oni,“ (ať G20 či cokoliv jiného) a „my“ − ale pouze my. Ano, je sice potvrzeno, že moc mění myšlení a priority k horšímu a že ti, kteří ji mají, se postupně oddalují od těch ostatních. Jenže celá naše civilizace stále upřednostňuje plochý komfort a získání výhod za každou cenu.

Dokud zůstane tou hlavní mantrou expanze, nikoliv redistribuce, sebemámení do života musí patřit. Během pouhých posledních padesáti let se základní povaha a podstata lidstva proměňuje a vzniká absolutní sociologická homogenizace. Taková, která už dávno existuje u zvířat, jako jsou včely či mravenci. Žádné protesty to nezmění.