Rasismus a naše reakce

„Mezi občany dneška už názory na cikánské populaci dospěly do takového stadia, že jsem slyšel – cituji: Cikáni by měli být trestně odpovědní už od narození, protože prakticky to už je jejich největší zločin.“

Takto promluvil předseda Republikánské strany Miroslav Sládek v nedávné parlamentní debatě o programovém prohlášení vlády. Sládek uvedl své téma tvrzením, že pro cikánskou populaci by měla být snížená věková hranice trestní odpovědnosti na deset let. Sládkovy výroky pobouřily celou sněmovnu do té míry, že poslanci opustili sál, pochopitelně s výjimkou členů jeho strany. Předseda hlavní opoziční strany Miloš Zeman podal podnět, aby se Sládkovými výroky zabýval mandátový a imunitní výbor Parlamentu. Ministr vnitra Jan Ruml se domnívá, že by se Sládkovy výroky daly posoudit jako trestný čin.

A co se dělo příští den? Nic. Ani věta v tisku, ani slovo v televizi. Zkrátka nic.

Co v životě rozhoduje není ani ten či onen výrok, ale reakce na něj. Na jedné straně tu stojí šašek a rasista, na druhé způsob, jakým my na něj reagujeme. A právě o tu reakci zde jde. Kdyby ve sněmovně reprezentantů ve Washingtonu promluvil politik jen přibližně tak, jako pan Sládek, dejme tomu o černošské nebo o americko-indiánské rase, tak vezměte jed na to, že by do čtyřiadvaceti hodin musel ze své funkce rezignovat. Vzhledem k tomu, že by ho žalovali nejen členové jeho vlastní strany (aby se co nejvíce distancovali od tak hanebného projevu), ale i nejrůznější občanské i na ochranu lidských práv zaměřené organizace, nezbyl by mu ani čas vystoupit před imunitním výborem sněmovny. Mohl by pouze čekat na zahájení trestního procesu s nadějí, že ať dopadne jakkoli, bude mu státem přidělena doživotní ochrana. Dokonce i kdyby takový politik dnes v americké sněmovně promluvil přesně jako Sládek, tedy nikoli proti černochům nebo americkým indiánům, ale proti jakýmsi Cikánům, kteří jsou pro běžného Američana zcela neznámou minoritní skupinou, byl by výsledek úplně stejný.

Netvrdím, že Američané jsou méně rasističtí než Češi. V obou zemích existují skupiny lidí, které mají v tomto ohledu špatnou pověst. Amerika je však národ tvořený přistěhovalci z celého světa, je to země, v níž jako by se pomluvy o všech mateřských zemích příchozích přetavily v právo všech být respektováni toliko jako jednotlivci, lhostejno odkud přišli. Copak se ale tady v Čechách jeden od druhého nelišíme stejně jako v Americe?
V nedávných volbách získala Republikánská stran těsně nad 8 % voličů. Zhruba jeden z dvanácti Čechů hlasoval pro stranu, která má za vůdce pana Sládka. Co to o nás vypovídá? Každý národ má takovou politiku, jakou si zaslouží. Zasloužíme si pana Sládka?

Dokud neděláme nic, zasloužíme.

Martin Jan Stránský