Pravidla dějin

Jako malý kluk jsem neměl rád malé holčičky, pivo, a dějiny. Jak se dalo předpokládat, moje názory na první dvě věci se postupně měnily. U těch dějin, tam to šlo trochu pomaleji. Nejprve jsem zjistil, že povinné biflování všech těch dat nám pomůže rozdělit dějiny na určité historické epochy, aby byl jakýsi přehled. Pak jsem si uvědomil, že to co odděluje jednu dobu od druhé, byly vlastně vždy významné změny, zlomové události v dějinách. A nakonec jsem přišel na to, že za veškerými změnami stojí základní historický hybatel: střet zájmů. Když byly tyto zájmy spojeny s novými, konstruktivní idejemi, které lidé postupně a dobrovolně přijali za své, přinesly dobu pokrokovou, osvícenou. Když však úzká skupinka jednotlivců násilím vnutila své zájmy celé společnosti, nastala doba temná, plná konfliktů a válek.

Když dokážeme všechny dějinné karty rozložit na stůl a otočit, abychom poznali kompletní sortiment možností, zjistíme, že se hraje jen s několika z nich. Ano, tady leží základní zákonitost historie, která koneckonců vyplývá z pravidel lidského chování: dějiny se opakují.

Naši učitelé dobře věděli, proč nás učí dějiny – abychom mohli číst v budoucnosti. (Zfalšování dějin komunisty byl a je pokus zmanipulovat budoucnost). Když porovnáme možnosti budoucího vývoje se známými kartami dějin, získáme odhad, která z nich je nejpravděpodobnější. Navíc, dějiny nám ukazují, že to nakonec dopadne vždy stejně: potlačované menšiny dosáhnou svých práv, závislý tisk se zbaví cenzury, svoboda a pravda zvítězí. Jejich vítězství lze očekávat dokonce i tam, kde právě eskaluje dezinformační kampaň a masivní usurpace médií se zakrývá mlhou jakoby ušlechtilých zájmů.

Neuplyne den, aby se v denním tisku neobjevil titulek k politické situaci na Slovensku. V tomto čísle Nové Přítomnosti píše Ondřej dostál o napětí, které vládne dnešním slovensko-maďarským vztahům, a Peter Tóth nabízí pohled na situaci slovenského mediálního trhu. Peter Greguš zase cituje ředitele Slovenské Informační Služby Ivana Lexu, který tvrdí, že „… Slovensko je predmetom zvýšeného a zdá sa i trochu nervózného záujmu iných štátov…“.

Potud se pan Lexa vůbec nemýlí. Tyto jiné státy totiž nezapomínají na ono zmíněné pravidlo dějin. Otázka je, zda Slovensko najde dost sil a vůle a vzpomene si včas.

Martin Jan Stránský