Posledních 100 dnů se blíží

Pověst prezidenta je pro naši zemi bezesporu důležitá a mnohdy souvisí s posledním dojmem, který prezident při své funkci zanechá. Vzhledem k tomu, že se blíží posledních 100 dnů prezidentování Václava Klause, nezbývá moc času pro náhradu negativních dojmů, které se kolem jeho osoby nabalují. Tyto dojmy vycházejí z porušení následujících základních pravidel, jejichž uznání ze strany prezidenta může vést k podstatné nápravě současného dojmu. Moc času k tomu ale nezbývá.

Pravidlo přiměřené reakce: v případě kritiky reaguje dotyčná osoba přiměřeně dle její ho postavení. Vyhrožovat fackováním je adekvátní v hospodě čtvrté cenové skupiny. Z úst prezidenta by se spíše hodilo říci, že dotyčný by si zasloužil trest anebo dokonce i pochopení a léčbu.

Charakterní člověk přizná vinu. Manažer (politik), který více než 20 let patří do týmu, který řídí stejný podnik (stát), kterému se stále nedaří, nemá svádět trapasy na ostatní manažery (které osobně jmenoval) a na zaměstnance, ale má přiznat alespoň částečnou vinu za současný stav.

Věrohodnost nekonvenčních názorů je přímo spjatá s ochotou je obhájit u těch, kteří s nimi nesouhlasí nejvíce. Jinak vzniká prázdný populismus a nacionalismus místo budování státu.

Nekrade se. Ani malé věci.

Nevyplatí se systematicky urážet osoby, ať jsou to spolupracovníci (např. současní ministři, politici, bývalý poradce atd.) či další spoluobčany. Výsledkem je, že pokud taková osoba zůstane v blízkosti hlavy státu, musí mít nuceně stejné názory, dokonce i radikálnější. Představme si například, že prezident státu by měl poradce, který třeba vůbec nevěří v lidskou evoluci. I to je možné.

Prezident bere svůj plat od daňových poplatníků (občanů-zaměstnavatelů). Urážet nejen jednotlivé občany, ale i celé segmenty společnosti (disidenty, občanskou společnost, neziskový sektor, nové politické strany a hnutí, atd. atd.) bohužel prokazuje nepochopení základní relace mezi prezidentem a občany. Prezident je tu pro občana, nikoliv naopak. Prezident má spojovat, nikoliv rozdělovat – k tomu druhému nechybí spousta jiných mechanismů. Vyhrožování prezidenta, že pokud ho někdo bude „zastrašovat“, zůstanete v politice (LN 6.10.2010), je tak trapné, že se dokonce může stát právě tou větou, která po něm zůstane jako symbol jeho prezidentování – k jeho osobní škodě, ke škodě úřadu i celého národa.

Uznané konvence mají smysl. Pokud zákonodárci, aby se cokoliv významného pojmenovalo po kterémkoliv zesnulém prezidentovi, současná hlava státu se zúčastní přejmenování a to bez ohledu na jeho politickou příslušnost či vztah k zesnulému prezidentovi. Důvodem je, aby upozornil nejen na předchozího prezidenta, který bez ohledu na jeho politiku byl prezidentem všech občanů (stejně jako současný), ale aby tím zároveň prokázal úctu prezidentskému úřadu a linii jeho držitelů. Proč by lidé a následní prezidenti měli ctít prezidenta, když on sám nectil ty, kteří byli jeho předchůdci?

MUDr. Martin Jan Stránský

Publikováno:

Lidové noviny

12.10.2012

aktualne.cz

15.10.2012

Kontakt

MUDr. Martin Jan Stránský

Národní 9, Praha 1

Kontaktní osoba:

Jitka Bayerová – asistentka

Tel.: 222 075 101

Copyright © 2024 All Rights Reserved.