Poslední transformační prezident

První veřejné volby prezidenta se zapíší do našich dějin ani ne tak na základě toho, kdo byl zvolen, ale kdo ho zvolil.

Do úřadu prezidenta si národ zvolil lháře, burana a alkoholika. Lži z úst Miloše Zemana nechyběly ani v jedné z prezidentských debat, stejně jako nechyběly při jeho předchozím politickém úřadování. Buranské vystupování Zemana je tak zavedené, že ho není třeba tady dokládat. Zemanova vlastní chlouba osobní konzumace alkoholu (šest deci vína a tři panáky slivovice denně) ho pevně zakotvuje v kategorii alkoholika dle kteréhokoliv lékařského měřítka. Dobře, Churchill prý vypil lahev skotské denně. Zeman ale není Churchill – navíc, doba je jiná.

Média a odborníci rozpitvávají důvody prohry Karla Schwarzenberga. Pozoruhodnější ale jsou důvody vítězství Miloše Zemana. Bráno jinak – v žádné zemi na západ od nás by nebylo možné, aby slušný kandidát, i kdyby dělal děsné strategické chyby, mohl prohrát proti lháři, hulvátovi a alkoholikovi. U nás se tak stalo. Jak je to možné?

Možnosti jsou jen dvě. Buď je většina národa tak morálně pokleslá, že upřednostňuje populistické sliby okořeněné xenofobií a nacionalisme, anebo jsou existenční potíže pro většinu národa skutečně tak vážné, že je nutí přeskočit otázky charakteru a pravdy a věřit ve sliby člověka, který pro ně představuje spasitele jejich existence. Ani jedna možnost nevypadá dobře.

Tomáš Masaryk tvrdil, že zavedení demokracie u nás bude trvat 50 let. Desetiprocentní rozdíl mezi prezidentskými kandidáty, který lze překotvit změnou preference hlasu u pěti procent z volících potvrzuje, že dva roky před polovinou masarykovské cesty výsledky voleb dopadly přesně dle poučky. Není od věci tvrdit, že pokud by se stejné volby konaly za pět let, míra výhry by byla stejná, ale v prospěch druhého kandidáta.

Z tohoto pohledu bude Miloš Zeman poslední „transformační“ prezident. Zeman je z úplně stejného těsta, jako je Václav Klaus. Jeho sliby, že bude prezidentem všech, je prostý blábol. Jediný věrný ukazatel chování dospělých lidí je jejich předchozí chování. Musel by se stát zázrak. Pokud nebude Zeman vyhozen z úřadu či přežije vlastní neblahý sklon, jeho výroky, styl a politika pohřbí možnost jeho znovuzvolení. Netrvalo ani dvě hodiny po jeho zvolení, než začal urážet novináře a ostatní v  prvním televizním rozhovoru. Poté oznámil, že by se vláda měla rozpustit a že by měly být předčasné volby.

Národ je rozdělen. Je dobře, že je to tak. Skoro polovina voličů volila představu českého srdce spojenou s evropanstvím a s opovržením české politiky a zájmem ji opustit. To právě vysvětluje obrovskou podporu Karla Schwarzenberga hlavně u mladých lidí, kteří vědí pramálo o Benešových dekretech, kteří jsou absolutně znechuceni ze současné politiky a kterým Schwarzenbergův nucený exil vůbec nevadí. Nadpoloviční většina voličů ale upřednostnila návrat do minulosti a pivní socialismus maločeského zemana. Ten je přesvědčil, že je jeden z nich, tedy dnes stále jeden z nás. Udělejme vše pro to, aby to zítra bylo jinak. Masaryk nám nelhal.

Martin Jan Stránský
Lékař, vydavatel, publicista, nezávislý zastupitel MČ P1