Pokračování Víta Bárty: konec VV a oslabení české politiky

Po rozsudku z úplatkářství prohlásil Vít Bárta, že neopustí poslanecký mandát. Někteří poslanci a členové jeho strany – zřejmě psychicky závislí na jeho osobě – se pana Bárty stále zastávají a dávají mu možnost, „aby sám rozhodl“, co bude dělat dále.

Pro veřejnost je takovýto postup nejen nesmysl, ale i urážka demokracie. Politici totiž nemají „vlastní právo“ rozhodovat o „svém“ mandátu, ale povinnost respektovat a chovat se dle obecně uznaných obecných společenských a morálních hodnot. Soud potvrdil, že pan Bárta dal, poslanec dostal, tím se vytvořil vztah, který do politiky nepatří. Pan Bárta si totiž popletl představy a funkce poslancování a zaměstnání. Právě proto veřejnost i všechna média komentují rozsudek jako něco, co je „v souladu se zdravým rozumem „ (MF Dnes).

Zpronevěra funkce poslance se týká nejen jeho strany, ale celého politického procesu. Přinejmenším je každý poslanec vázán na každého občana z toho důvodu, že občané platí poslancům jejich mzdu. Setrvání pana Bárty (a pana Škárky) v poslanecké lavici se dotkne převážně strany VV, následně TOP 09, ODS a postupně všech ostatních stran, protože bude působit jako zhoubný a rychle rostoucí nádor v silně oslabeném těle Poslanecké sněmovny.

Pro dotčené aktéry, pocity viny či neviny, vlastní pravdy, otázky nabytí pravomoci a odvolání, to vše nyní padá na úroveň osobní, nikoli na tu veřejnou. Veřejnost neplatí a nedává hlas politikům, aby potvrzovali svou nevinu prostřednictvím mnoholetých procesů a nekonečných odvolání. To vysvětluje, proč ve vyspělých zemích politik odstoupí, jakmile se vyskytne presumpce viny – o hotovém rozsudku nemluvme. Pan Bárta by měl poslechnout Karolínu Peake, která mu ještě před svým odchodem z VV poradila, aby se „stáhnul a odpočinul si“.

VV kdysi dalo více než 10 procent voličů hlas. Někteří se k této straně pochopitelně otočili zády, ale ostatní možná pamatují na duch, naději a na otevřený dialog, které doprovázely její zrod. Tito lidé dlouho doufali, že by něco takového mohlo znovu nastat.

Zde se nabízí možné pozitivum. Domnívám se, že hlavním úkolem politických stran v dnešní době není balancovat rozpočet, ale posilovat důvěru občanů v politiku. Vznik strany s novou tváří s omezenými, ale jasnými prioritami by pro naši domácí politickou scénu mělo mnohem lepší význam než její zánik a přesunutí do popelnice nevydařených pokusů. Těch jsme tu měli dost.

Oznámení pana Bárty, u kterého soudní rozsudek zřejmě odkryl míru jeho politického megalomanství při jeho oznámení, že jako další krok bude kandidovat na plzeňského hejtmana, zajišťuje konec VV, pokud se ho nezbaví.

Oznámení Karolíny Peake, že stranu opouští z naprosto logických důvodů, je možná úder, který stranu naprosto položí.

Martin Jan Stránský
lékař, vydavatel, nezařazený zastupitel MČ P1, kandidoval na listině VV