Ostrava

Pozvánka do Ostravy ležela na stole. Po krátké konzultaci bylo rozhodnuto, že pojede celá redakce i distribuční oddělení.

Většina z nás „Pražáků“ jela do Ostravy vůbec poprvé nebo po dlouhé době. Až do Olomouce cesta pěkně ubíhala, pak se zadrhla. Po rozbité státovce jsme se vláčeli přes vesnice a malá města. Už tady jsme začali chápat některé ostravské výhrady proti pražskému centralismu. Ostrava totiž na slibovanou dálnici, která by ji propojila s Brnem a Prahou, zatím stále čeká.

Nejprve jsme na horizontu spatřili komíny fabrik. Vítala nás Ostrava. Překvapilo nás, že jsme v době odpolední dopravní špičky projeli až do centra třetího největšího města v republice celkem bez problémů. Po krátkém přivítání s panem Jičínským, majitelem knihkupectví Artfórum, který nás do Ostravy pozval, jsme vystoupili ve dvou debatách. První byla se studenty filosofické fakulty ostravské univerzity. Druhou, která se konala v divadle Aréna na hlavním náměstí, profesionálně moderoval pan Ladislav Vrchovský, člen ostravského zastupitelstva. Setkali jsme se zde s místními členy klubu Nové Přítomnosti a s veřejností.

Obě diskuse byly živé a inspirující. Mluvilo se o vysokých školách, o rasismu, o české společnosti, o Ostravě. V průběhu večera jsme pocítili, že přicházíme z jiného města. V určitých věcech jsme si připadali zkušenější, v jiných jsme naopak byli usvědčeni z naivity. Nicméně, rychle jsme Ostravě a její atmosféře přivykli. Během následující procházky středem města jsme se obdivovali tomu, že jsme na rozdíl třeba od Brna našli většinu budov opravených od střechy až po chodník. Stará bolševická znamení pravda nechybí v žádném českém městě, ale důstojné a čisté ulice působily uklidňujícím dojmem, jako by připomínaly starou varšavskou čtvrť. Byla tu cítit nejen severní Moravu a Slezsko, ale i Polsko, Slovensko a Německo. Ze všeho nejvíce ale nový život. Lidé pobíhali tak, že bylo jasné, že mají hodně co dělat. A všude jsme potkávali studenty.

V Ostravě jsou tři divadla, dvě univerzity, Janáčkova filharmonie, literární časopis, katolické biskupství. Po Praze je druhým centrem počítačového průmyslu v České republice.  Magistrát zvládl povodňovou krizi celkem slušně. Ale nejen to, po roce 1989 se podařilo zavřít většinu podniků těžkého průmyslu bez nějakého katastrofálního růstu nezaměstnanosti, která je sice vysoká, ale zatím zůstává pod kontrolou. Město, které dosáhlo takových výsledků i se všemi problémy útlumu těžebního a hutního průmyslu, a přitom nemohlo těžit z turistické atraktivity a statusu hlavního města národa, je třeba brát vážně. Nepromyšlené a nekompetentní kroky dnešní pražské radnice nám při naší návštěvě Ostravy o mnoho zjevnější.

Právě Ostrava s její nezaměstnaností týdeník Respekt představuje jako „laboratoř názorů a postojů většinového Česka“. „U nás se dokázalo, co znamená nedotažená privatizace (velkých státních průmyslových podniků) a jak se chovají podniky bez vlastníka,“ upozorňuje šéf oblastního sdružení ODS Zdeněk Kořistka, který v této souvislosti uvádí další důkaz, jak rozdílnou pozornost i finanční pomoc věnuje vláda jednotlivým regionům: „Se zděšením se dnes dovídám, že (pražský) primátor Koukal požaduje dvě miliardy na dostavbu pražského Kongresového centra.“

Ostrava, jedno z měst nejhůře postižených socialismem, dnes bojuje o svou perspektivu. V jeho politickém a intelektuálním kvasu, v jeho živé laboratoři, se hned tak něco neukryje. Je to město, které mnohem lépe než vláda v Praze poznalo, že touha po rychlém řešení nikam nevede, že vše je složitější, než se zdá, a že jen dlouhodobé úsilí a spolupráce jsou tou správnou cestou ke úspěchu.

Na cestě zpět do Prahy jsme těsně před Olomoucí míjeli dlouhatánskou kolonu vozů.

Auta stála s vypnutými motory, řidiči vedle nich, viditelně naštvaní. Podle krásného bolševického zvyku se mělo přesně v poledne všedního dne otevírat prvních pár kilometrů ostravské dálnice. Řada tělnatých a velice důležitých policistů a dalších nesmírně důležitých osob zadržovala kolonu přesně do hodiny dvanácté, jejíž příchod netrpělivě sledovali na hodinkách. Na druhý den jsme se v novinách dočetli, že se skutečně podařilo zahájit provoz na tomto úseku dálnice, takže Ostrava je dnes o trochu blíže Praze.

Nemělo by to ale přeci jen být trochu naopak?

Martin Jan Stránský