Není svátek jako svátek

V pátek budeme slavit prémii dalšího trefně vymyšleného státního svátku zvaného Velký pátek. Prodloužení víkendu je sice bezvadné, ale ptám se, jaký smysl tento svátek má, když šest ze čtrnácti státních svátků je náboženských, přičemž zůstáváme národem premiantů neznabožství. (Nepočítám svátek upálení Jana Husa, který většina z nás slaví s radostí, aniž bychom projevovali nějakou lítost nad údělem tohoto náboženského rebela).

Když kostelní zvony dozvoní, zbývá kolekce šest generických svátků, které zapadnou do jakéhosi gulášového kotle „vítězství,“ „svobody“ a její „obnovy.“ Výjimku tvoří dvojice oslav vzniku samostatného Československa a svátku práce, přičemž ryze komunistické myšlenky spojené s druhým jsou ve schizofrenním rozporu s tím prvním.

Svátky (alespoň donedávna) úzce souvisely s národní identitou. Tu naší pošramocenou lze přímo spatřit jak v tématech, tak v genezi našich svátků. Možná, že nejde o nic, ale co nahradit některé svátky např. svátkem Karla IV či svátkem narození TGM? Nebyla by to o nás lepší výpověď?