Nástup Baracka Obamy změní svět

Rekordní účast téměř 65 procent amerických voličů vyvrátila představu, že jsou občané čím dál více apatičtí k politické účasti. Zároveň volby potvrdily, že Amerika je zemí, ve které jsou dnes politické síly stále v blízké oscilaci.

Demokratický kandidát Barack Obama získal 53 procent hlasů, jeho republikánský rival John McCain 46 procent – pro absolutní vyrovnanost by tedy stačil rozdíl necelých čtyř procent hlasů. To není tak slavná výhra pro demokraty, vzhledem k tomu, že se současný republikánský prezident Bush před volbami „těšil“ negativním hodnocením u 72 procent Američanů a že byl jako republikán v čele Bílého domu posledních osm let, což samo od sebe podporuje automatický pohyb kyvadla směrem k demokratům.

Z praktického hlediska vítězství Obamy, ale i ostatních demokratů v místních volbách, nepřinese pro Ameriku žádné rychlé radikální změny. Zaprvé, v zemi, ve které jsou silně zavedené instituce, politické tradice a tržní mechanismy, jsou radikální změny těžké. Stačí podívat se na léta 1993-1994, ve kterých se demokratickému prezidentovi Clintonovi nepodařilo prosadit žádné velké změny, přestože měli demokraté většinu ve Sněmovně reprezentantů i v Senátu. Místo reforem nastalo posílení ochrany životního prostředí a postupné vymazání obrovského domácího dluhu, což zajistilo skutečnou domácí prosperitu.

Mezi změny, které Obama slibuje, patří zvýšení daní pro vrchních pět procent z bohatých (což pochopitelně ostatním 95 procentům nevadí) a zdravotní pojištění pro každého, což dnes nevadí principiálně nikomu. Ať už Obama plánuje jakékoliv změny, bude mít plné ruce práce s řešením dvou nešťastných válek (Afghánistán a Irák) a s pošramocenou domácí ekonomikou, kterou vnímá většina Američanů jako největší problém ze všech.

Význam voleb je jinde. Nepřetržitě je sledovala celá zeměkoule, od německé televize ARD až po islámskou stanici Al Džazíru. Stalo by se něco podobného při čínských volbách? Potvrdil se světový význam americké politiky, přičemž výsledek voleb splnil očekávání nejen v Americe, ale i v jiných zemích. Tím představuje úspěch, ze kterého může těžit celý svět.

Pro Ameriku je význam voleb ještě větší. Odehrávaly se ve chvíli, kdy v Americe končí tři významné éry současně. Generace „baby-boomers“ (rostoucí počet poválečných novorozenců), která dominovala americké společnosti posledních dvacet let, dosáhla svého společensko-ekonomického vrcholu a je na poklesu. Politická dynastie Bushovy rodiny a republikánů končí a s ní (či spíše kvůli ní) zároveň končí dlouhá éra ekonomické jistoty.

Američané cítili, že se uzavírá jistá doba a že ji musí nahradit něco jiného. Pro konzervativní národ zásadní otázka byla: jak dramatická má změna být? Obamovi se podařilo zdůraznit to, že je to právě on, kdo má tu správnou mírou „jinakosti“, která může u amerického voliče zabrat. Na jedné straně měl čerstvou energii a schopnost mluvit ke každému. Podstatně důležitější je, že jako Afroameričan nabídl Obama všem Američanům možnost zlomit stereotyp a zároveň pohřbít doposud neúplně skrytou rasistickou kartu a tím dokázat, že Amerika stále dovede tvořit pozitivní sebeočišťující prvky. Pro Američany vždy byl a bude pocit pozitivní výjimečnosti klíčovou částí nejen národní identity, ale i osobní povahy. Vymazání této představy by znamenalo zánik USA jako světové velmoci. V rámci potřeby odrazit se od současného ekonomického a vojenského marasmu byla touha po plnění tohoto pocitu o tolik silnější, a tím se stala důležitým faktorem Obamova vítězství. Nejsilnější země světa vynesla člena menšiny do úřadu prezidenta a tím znovu potvrdila vlastní významnost.

Stejně jako u prezidenta Kennedyho je tedy volba Obamy spojena s obrovským psychologickým očekáváním. V Berlíně si ho přišlo poslechnout přes 200 tisíc lidí, v Americe mu přes 30 miliónů Američanů dalo svůj hlas dříve, než se volební místnosti vůbec otevřely. Právě proto nese Obama na svých ramenech míru zodpovědnosti a naděje, která je nevyčíslitelná. Každopádně jeho nástup pozmění svět. Bude to Afroameričan, který si podá ruku s ruským presidentem. Afghánský i izraelský prezident si při jednání s ním určitě uvědomí, že jednají s transglobálním etnickým míšencem, který se jmenuje Barack Hussein Obama. Svou výhrou nabízí naději a inspiraci pro všechny členy všech menšin ve světě. (Vůbec bych se nedivil, kdyby jeden den nějaký zvědavý český genetik našel v Obamovi i kapku české krve).

Důvodem, proč je Kennedy legendou, je, že očekávání a naděje, kterou do něj lidé vložili, neměla šanci se potvrdit či vyvrátit. Moje hluboké přání je, aby Obamu nikdy nepotkal stejný osud. Z největší naděje by se stala největší tragédie. Svět další legendy nepotřebuje.

MUDr. Martin Jan Stránský
lékař, vydavatel, publicista