Mozek a city

Je důležité, abychom lásku prožili. Naše mozky se tím učí, říká uznávaný klinický neurolog Martin Jan Stránský.

Existuje z vědeckého hlediska láska na první pohled?

Je možné se „zamilovat“ hned při prvním pohledu. To se aktivují primitivnější části mozku, které fungují rychle a reflexně. Při vší úctě k člověku se to moc neliší od zvířecích pudů. Muži a ženy to mají skoro stejně, což je v kontrastu s tím, že pohlaví pak přistupují k výběru partnerů velmi rozdílně. Muži rozdělí ženy do různých částí, kdy se dívají jednotlivě na obličej, nohy, prsa a vidí ženu spíše anatomicky, ženy naopak měří muže okamžitě jako celek a porovnávají své pocity s tím, co zažily dříve.

V první fázi je vlastně člověk trochu nesvéprávný. Předpokládám, že je vhodné zásadní rozhodnutí nechat na později.

To určitě. Většina fungujících partnerských vztahů je založená na tom, že lidé mají mnoho společného. Když se do někoho zamilujete a po třech dnech se v Las Vegas koná svatba, nemáte moc příležitostí druhého poznat. Ale je zajímavé, že dlouhodobě příjemné vztahy, nikdy neztratí trochu erotického náboje z prvotní fáze.

Viděl jsem dokument o lidech, kteří byli i po dvaceti letech bláznivě zamilovaní. Je to anomálie?

Ne, spíše jde o různé varianty. Souvisí to s předchozí zkušeností a stavem mozku. Ten má miliardy buněk a spojů, jejich základní směry jsou sice u všech stejné, ale jednotlivá spojení jsou extrémně variabilní, ovlivněná geny, výchovou, zkušenostmi apod. Někdy prostě máte štěstí a potkáte někoho, kdo je naladěný úplně stejně jako vy.

Můžeme něco udělat pro to, aby prvotní fáze vydržela déle?

První fáze zamilování je poměrně automatická a těžko ji můžeme ovládat, chemické látky jsou vylučovány z nějakého stimulu. Je proto mnohem snadnější ji vědomě utlumit, než prodloužit, protože při tom druhém je třeba hledat různé podněty, které ve skutečnosti už vyšuměly.