Most

Vydávání měsíčníku zůstává pro nás zajímavou záležitostí: každý měsíc začínáme znovu, před sebou bílou, prázdnou plochu papíru, kterou zaplní myšlenky skupiny lidí (autoři, redakce, redakční rada a redakční kruh a všetečný vydavatel). Ti se přitom od sebe svými názory jak jen možno liší. Spojují je toliko dvě věci: předsevzetí dělat něco užitečného a důvěra ve smysluplnou budoucnost lidstva i této země.

Tento měsíc začne pravidelně vycházet samostatný anglický překlad původního českého časopisu. O něco takového se v Čechách zatím nikdo nepokusil, i když časopisů na export, dělaných tedy rovnou pro cizinu, tu bylo už mnoho. Anglická verze nese název The New Presence, což je volný překlad – převod Nové Přítomnosti.

Proč ale vůbec Novou Přítomnost překládat do angličtiny? Angličtina je světový jazyk. Přitom kromě dvou místních anglických týdeníků, několika sponzorovaných publikací a překladů několika málo českých autorů do angličtiny nemají si čtenáři, kteří neovládají češtinu a přitom se zajímají o střední Evropu a o to, co si tady lidé myslí, v čem počíst. Chtějí vědět, nejen co si mezi sebou říkáme, ale i jak. Dobrých autorů není kolem nás málo, ani zajímavých myšlenek. Je tedy čas, aby se o nich dozvědělo co nejvíce lidí.

Jaké mohou být důsledky? Jakkoli je to předčasné, troufáme si říci, že styl českého psaní je hlubokou sondou do českého charakteru. Kupříkladu se zdá, že mluvíme hodně a občas zbytečně: anglický překlad českého textu je o třetinu kratší. Na jedné straně píšeme velice subjektivně: „já si myslím, že…“ – kdyby sis to nemyslel, snad bys to přece nepsal, chce se mi vždycky opáčit. Na druhé straně se vyhýbáme jasným stanoviskům: „víceméně“ – to je slovo – symbol, ukazující na českou přizbůsobivost (či spíše vyhýbavost?).

Jakou roli v tom sehrál bolševik? Není to tak, že se muselo psát, a přitom to nesmělo být o něčem? Je pak ale naše čeština naše?

Anglického čtenáře tohle všechno nezajímá. Žádá jasnou a přesnou informaci, podanou stručně a bez pedagogicky nabádavého tónu. Takovou, aby si mohl udělat vlastní názor. Snažíme se, aby tomu tak bylo čím dál tím víc i v původní české podobě časopisu. Když se naše myšlenky odrazí v zrcadle světa a vrátí se k nám, nemůže to přispět naší schopnosti lépe sdělit sami sebe, naše představy, naše myšlenky.

The New Presence je tedy cesta ven, do světa, ale zároveň i cesta domů, zpátky k nám.