Miloši, ruku mi nepodávej

Pokud má politika dnes vůbec význam, největší vliv v ní má prezident, ať je to kdokoliv a kdekoliv. Právě on/ona vytvoří tón společnosti a její budoucnosti.

Právě pro to je ten náš tragický. Obklopuje se elitním týmem psychopatologické smetánky hradní hospody IV. kategorie, uděluje ceny bývalým komunistům, zamítá jmenování věrohodných profesorů a místo toho nominuje bolševika (který zřejmě nikdy nenapsal nic o ničem) na Ústavní soud a pravidelně troubí vlastní pozoruhodné úvahy nejlepšímu analytikovi všech dob Jaromíru Soukupovi.

Jenže nabídnutá ruka našeho prezidenta začíná být polibkem smrti: profesoři (a vlastně všichni inteligentní lidé) ho jednoznačně odepsali, senát odmítl nominaci jeho kandidáta na Ústavní soud, a ti, kteří řády od něj přijali, zjišťují, že se k nim jejich kolegové obrací zády.

Miloš, zdá se, má dokonalou schopnost vždy upřednostnit to, co je na dně sudu.

Prezident je důležitý. Jak u nás, tak na Slovensku, kde skutečný státník ovlivní i naši představu tohoto úřadu.

Otázka zní: je Milošovo přijetí pouze jednoho z kandidátů na prezidenta SR Šefčoviče ve skutečnosti důkazem toho, že tento muž, který studoval v Moskvě v letech 1985–90 a který vstoupil do komunistické strany v roce 1989(!), by 30.3. neměl vyhrát volby a také je nevyhraje?

Nabízím svoji odpověď: 2krát ano.