Krize kolem covidu-19: Iluze i deziluze

Pro jasnější pohled na dnešní „krizovou situaci“ s covidem-19 je zajímavé podívat se na poslední „velkou epidemii“ lidstva – tzv. španělskou chřipku z roku 1918.

 

Bylo to sice jen před sto lety, ale od té doby se svět skutečně diametrálně proměnil, hlavně v oblasti nových technologií. Když vybereme, co má největší význam a vliv na současnou covidovou krizi, tak je to zdravotnictví, digitalizace dat a překvapivě i zemědělství.

 

Na rozdíl od roku 1918 dnes jsme vyrobili efektivní vakcínu (ne jednu) proti covidu-19, a to do roka. Na rozdíl od roku 1918 dnes je kdokoliv na světě schopen dozvědět se veškerá fakta týkající se šíření a léčby nemoci okamžitě (kde, kolik, trendy atd.). Oproti roku 1918 dnes pracuje v zemědělství méně než 2 % světové populace, přičemž tato malá část je schopna zásobit celou planetu jídlem (vč. pomocí digitálně řízeného farmářství), což znamená, že téměř celá populace může zůstat doma bez fatálních důsledků.

 

Nyní k té iluzi. V roce 1918 tehdejší epidemie infikovala kolem 500 miliónů lidí, tedy třetinu tehdejší celosvětové populace. Z toho zemřelo maximálně 50 miliónů lidí, tedy kolem 3 % z tehdejší celosvětové populace. Racionálním porovnáním zjistíme, že pro dnešní celosvětovou populaci čítající 7,3 miliardy lidí by se tehdejší 3 % úmrtí rovnalo 220 miliónům mrtvých. Ve skutečnosti ke dnešku zemřelo na covid-19 celosvětově cca 2,5 miliónu lidí, tedy pouze 0,03 % (tedy tři setiny jednoho procenta) dnešní celosvětové populace.

 

Právě tento zcela diametrální rozdíl v úmrtnosti mezi epidemií 1918 a tou dnešní nabízí přesný pohled na to, jak by to mohlo vypadat dnes, kdyby lidstvo nedosáhlo zmíněného pokroku ve zmíněných oblastech. Jenže stejně jako technologie, i míra našeho očekávání se posunula na úplně jinou úroveň, která je naprosto odlišná od všech předchozích dob.

 

Otázka zní: Vzhledem k tomu, že jsme biologičtí tvorové, kteří musí žít v rámci pravidel biosféry planety, jaký máme nárok na to, abychom zemřeli až podle toho, kdy a jak si myslíme, že zemřít máme? S ohledem na skutečná čísla a skutečné dopady, o jakou krizi se tu vlastně jedná? Fyzickou, anebo psychickou? A která z nich je ta nebezpečnější?

 

Martin Jan Stránský

Publikováno:

www.kupredudominulosti.cz

6.3.2021

www.pritomnost.cz

6.3.2021

www.aktualne.cz

6.3.2021

Kontakt

MUDr. Martin Jan Stránský

Národní 9, Praha 1

Kontaktní osoba:

Jitka Bayerová – asistentka

Tel.: 222 075 101

Copyright © 2024 All Rights Reserved.