Koronavir: Představy vs. fakta. Neuropsychologický výklad o pasti, do které jsme se dostali.
Koronavir je dokonalá metafora naší doby. Z pohledu neurosociologie se jím odhaluje neblahý stav, do kterého jsme se v tomto století sami dostali.
Vir vznikl v důsledku povýšeného nerespektování a notorického prolamování ekologické hranice mezi člověkem a zvířaty. Propletení globalizace, médií, zájmů politiků a sociálních sítí s následným ztupěním populace, kulturou nárokování a upřednostňováním nepřetržitého zisku a růstu za každou cenu – to vše dohromady vedlo (a vede) k psychologickým reakcím nevídaného rozsahu.
Zvlášť když to porovnáte s jinými nemocemi a hrozbami:
Minulý rok zemřelo až 970 000 lidí na HIV,[1] přes milión lidí na malárii[2] (vč. 3 000 dětí denně), dalších 780 000 na hepatitidu[3] a milión a půl lidí na tuberkulózu[4] – všechno jsou to infekční nemoci.
Je zarážející, s jak naprosto nevídanou rychlostí došlo ke sražení celosvětové ekonomiky na kolena kvůli nemoci, která ke dnešku zabila 1 milión lidí, tedy zhruba 0,01 % světové populace.
O lidském chování a přístupu k současné krizi byly a budou slyšet různé názory. Názory by ale měly být podložené fakty; ve snaze tak učinit cituji časté otázky (nejen) svých pacientů a faktické odpovědi na ně s odkazy:
„Čtu, že dnes jsme zaznamenali rekordní nárůst osob nakažených koronavirem…“
Fakt: Holá čísla počtu nakažených jsou velice zavádějící. Musí se vždy vztáhnout k referenčnímu bodu. V tomto případě je to počet testovaných. Když se víc hledá, víc se najde. Takže nejdůležitější statistika ke sledování průběhu koronaviru je poměr mezi počtem testovaných a procentem pozitivních. Pokud je počet pozitivních z jednoho dne na druhý 2x vyšší, ale počet testovaných je 4x vyšší, znamená to, že vir ustoupil (uznané vědecké paradigma).
„Jak moc je koronavir nakažlivý?“
Fakt: Nakažlivost koronaviru je delší než u chřipky. Na rozdíl od chřipky má sklon šířit se ve sporadických vlnách.[5]
„Fungují roušky?“
Experti na to mají různé názory. Většina studií potvrzuje, že nošení roušek snižuje nakažení koronavirem hlavně v uzavřených prostorách. Jejich efektivita se ale pohybuje od cca 90% zabránění infekce u tzv. N95 (respiračních) až k 2% u roušek, které si ušijete doma z látky. Žádná rouška nefunguje 100%, hlavně při prodlouženém/opakovaném nošení.[6],[7],[8],[9]
„Funguje testování?“
Fakta: Výsledky mohou být velice zavádějící. Po kontaktu s koronavirem je pacient nejvíce nakažlivý prvních 48 h, než se projeví symptomy (tzv. asymptomatická fáze), až do pátého dne po projevu symptomů. Jenže aby asymptomatický nosič vir vůbec předal, musí ho mít v dostatku. 90 % nosičů nejsou schopni vir vůbec předat, protože ho mají málo.
Právě proto tvrdí někteří známí virologové, že to, že je někdo pozitivní, vůbec neznamená, že je infekční.[10] Dokonce tvrdí i to, že někteří z pozitivně testovaných bez symptomů mají oslabenou formu koronaviru, a tím zvyšují imunitu populace, a že je na čase, aby vznikla studie, která by to potvrdila.[11]
Pokud má pacient symptomy nakažení a chce potvrdit, že se jedná o infekci koronavirem, tak testování má smysl. Je nutno upozornit, protilátky v séru (přes krevní odběr, na rozdíl od rychlotestů) vzniknou ne dříve než sedm dní od prvních symptomů, takže jejich měření má omezenou funkci v tom smyslu, že dokazují, že pacient spíše už infekcí prošel.[12]
Další problém souvisí s výrobou testů samotných, testy se velice liší citlivostí detekce viru.[13]
„Jak se tedy má testovat?“
Názory odborníků jsou odlišné. Někteří doporučují standardizovat výrobu rychlotestů v měření množství viru pro potenciální infekci (tzv. viral cycle threshold measurement) a nenechat to na jednotlivých výrobcích. Jenže není shoda, kde přesně je hranice nakažlivosti.[14]
„Jak se dá zlepšit testování?“
Fakt: Přes dva kroky. Musí se stanovit hranice nakažlivosti u testů. Dokud se tak nestane, budou se zbytečně karanténovat všichni pozitivní.[15] Místo toho, aby lidé čekali hodiny či dny na výsledek testu, se musí vynalézt komfortní a spolehlivý rychlotest, tak jak je to dnes možné např. u HIV anebo syfilidy, který do pěti minut určí výsledek. Právě tento krok výrazně ulehčí monitorování a léčbu.[16]
„Jenže každý pozitivní pacient může onemocnět a koronavir je nebezpečný.“
Fakt: Každá nemoc je nebezpečná. U koronaviru v ČR se to týká pouze 2 % nakažených. Statistika dopadu infekce koronaviru u napadených je:
- cca 80 % projde bez symptomů anebo s minimálními symptomy chřipky,
- 15 % potřebuje léčbu vyžadující kyslík,
- 2 % skončí v nemocnici (jedná se převážně o starší a jinak postižené osoby), procento mrtvých z nakažených se ale stále snižuje.[17]
„I tak, nechci zemřít na koronavir.“
Fakt: Ke dnešku v ČR zemřelo kolem 550 lidí na koronavir.[18] Děleno počtem celkem infikovaných (cca 51 000) je úmrtnost 1% (stále klesá) a děleno populací je pravděpodobnost 0,005 %, že Vás nemoc zabije. Pro porovnání, v roce 2019 v ČR při autonehodách zemřelo 547 lidí a vážně zraněno bylo 2110 lidí (celkem 2657),[19] každý rok v ČR zemře cca 1500 lidí na obyčejnou chřipku.[20]
„Co léky proti koronaviru?“
Fakt: Dle nadnárodních zdravotních organizací, vč. WHO, neexistuje žádný lék (například chloroquine), který je uznán k prevenci či léčbě běžné infekce z koronaviru, dokonce jejich používání může škodit. Pouze existují léky, které se používají pro těžce nemocné, aby zmírnily některé komplikace.[21]
„Jak se tedy koronaviru zbavit?“
Fakt: Existují pouze čtyři cesty. Vir funguje jako lesní požár – tam, kde je dřevo, si ho najde a spálí. Takže tou první je odebrat veškeré dřevo přes absolutní karanténu všech osob na zeměkouli na deset dní. To se pochopitelně nestane. Tou druhou je získat tzv. stádovou imunitu, tedy že většina populace vir chytí, a tím se stane imunní. Většina z nás tento vir možná dříve nebo později chytíme a dle uvedených statistik to pro 98 % lidí nebude mít vážné následky. [22],[23] Tou třetí je tvorba vakcíny a její univerzální aplikace, což se jen tak asi nestane (viz níže). Tou čtvrtou je, že vir se postupně stane méně nakažlivý a zeslábne tak, že se zařadí do kategorie „rýmy“. Dle některých odborníků vir oslabuje na úroveň běžného respiračního viru,[24] u nás procento hospitalizovaných z nakažení kleslo od 11 % v březnu na pouhá 2 % dnes.[25]
„Fungují místní či časově omezené karantény?“
Fakt: Jedná se o dočasné řešení. Fungují v tom smyslu, že zabrání rychlému nárůstu nemocných. Jenže jak se ukázalo při jejich uvolnění, pouze oddalují šíření viru mezi nosiči a zbytkem populace.[26]
„A co restrikce?“
Fakt: To, co bezesporu funguje nejlépe, je držení vzdálenosti okolo 2 m a časté umývání/desinfekce rukou. Jinak jsou restrikce často nelogické a naprosto nedomyšlené, což zvyšuje frustraci populace. Příkladem je nutnost nošení roušek v nemocnici a v uzavřených prostorách, zatímco všichni sahají na stejnou kliku při vstupu/východu poté, co si roušku rukama nasadí/sundají.[27]
„Co se tedy má stát ve školách ohledně karantény či nošení roušek – mají děti zůstat doma?“
Fakt: Tady je to zcela nejasné, protože zatím neexistuje žádná věrohodná studie, která by doložila přesně, jak moc či málo přenášejí děti vir mezi sebou anebo na dospělé jak ve škole, tak i jinde. Lze doložit, že děti mají prakticky nulový výskyt symptomů oproti dospělým. Podstatné ale je, že dítě potřebuje pro svůj zdravý vývoj osobní mezilidskou interakci.[28],[29]
„Zavede se znovu plošná karanténa?“
Fakt: Pravděpodobně ne. I když počet nakažených roste, úmrtnost klesá.[30] Míra dalšího ekonomického propadu a následného neklidu veřejnosti to nedovolí, navíc veřejnost si čím dál tím více uvědomuje fakta týkající se současného stavu. Obecná karanténa by byla jasný předvolební signál veřejnosti, že politici i „přední odborníci“ si nedovedli s koronavirem poradit.
„Kdy se vyrobí vakcína?“
Fakt: Proces nesmí být přehnaně rychlý. Je nezbytné, aby politici respektovali bariéru uznaného vědeckého postupu při výrobě a testování vakcíny a nechali stranou svou potřebu se zviditelnit, a tím posilovali další hysterii.
Vývoj a testování každé vakcíny vede přes tři standardizované fáze, aby se potvrdilo, že vakcína funguje a že není škodlivá. Zpravidla proces trvá minimálně rok až dva. Poté, co se vyrobí vakcína, nelze hodnotit předem, jak dlouho bude vakcínová imunita působit, tím spíš, že vir může náhle změnit vlastní strukturu.[31]
„Co se tedy má stát?“
Názor: S ohledem na zkušenosti z dějin a z oblasti lidské psychologie by si politici měli v současné situaci uvědomit svou roli a uklidnit veřejnost, místo aby upřednostňovali vlastní sledovanost. Jejich opakovaně nesystematická a chaotická prohlášení oslabují zdravý rozum a otevírají prostor pro další společenský neklid a ekonomickou nestabilitu. Měli by si uvědomit, že v této fázi vývoje je priorita každého především pracovat a udržet nenarušené zvyklosti, a to i s veškerým rizikem, které je se vším všudy menší, než jsou negativní dopady hromadné nezaměstnanosti, kolapsu rodin a společnosti. Neměli by usurpovat stanoviska skutečných odborníků, ale korigovat jejich vystupování tak, aby nevznikal další mediální a informační chaos.
Média by měla upustit od upřednostnění vlastní sledovanosti na základě neustálého používání hysterického slovníku a formulací („destruktivní“ epidemie, která „řádí mezi námi“ apod.) a měla by prezentovat méně informací s více fakty.
Lidé by měli zcela opustit sociální sítě (i kvůli tomu, že jsou obecně k ničemu), uvědomit si, že současný stav patří k přirozenému chodu nemocí, a soustředit se na to, co funguje: udržování vzdálenosti a časté mytí rukou, a to především a obzvlášť u starších lidí a u lidí s postiženou imunitou, u kterých může mít každé nakažení vážnější důsledky.
Z uvedených faktů je klíčové se ptát, jestli drastická opatření pro celou společnost mají vůbec smysl. Když 98 % lidí, kteří zemřou u nás na koronavir anebo s koronavirem, jsou starší než 65 let a drtivá většina z nich má další nemoci, které tento skon urychlí, a když vir stále oslabuje, tak by měl být kladen mnohem větší důraz na vedení prevence „zezadu“, s agresivní ochranou náchylných (starých a nemocných), a uvolnit ji pro ostatní, kde zbytečně a neefektivně omezuje, o ekonomických a psychologických dopadech nemluvě.
„Jak vidíte budoucnost?“
Bude velice důležité, co současná krize, spojena s drastickým růstem digitálních technologií, udělá s mentálním vývojem a psychologií lidstva.
Koronavir, stejně jako jiné epidemie, není nic nového. Tato krize ano. Vznikla tím, že se poprvé sešly tři nové faktory najednou. Tím prvním je více než padesát let ničím nepřerušené bohatnutí, což je proces, se kterým lidstvo nemá dosud zkušenost. Místo skutečných hrozeb se vytvořily umělé. To vedlo a vede k nástupu falešných priorit a kultury nárokování. Tím druhým je absolutní mediální propojenost v digitalizovaném světě. Tím třetím je, že navzdory této propojenosti se paradoxně postupně vzdalujeme jeden druhému. Nepodařilo se nám odolat „digitálnímu myšlení“ a související návykovosti s pohodlností.
Do tohoto scénáře vstoupila nemoc, která na základě vyvolaných psychologických reakcí a pocitů dokázala dostat ekonomiku do dřepu, než ji položí na kolena… Výsledkem je nevídaná a kritická změna pro celé lidstvo, která může vést k vážnému odklonu od našich evolučně daných neurologických schopností a proměnit nás do myšlenkově utlačeného stáda pod kontrolou „velkého bratra“.
Evoluční priority našeho mozku stojí na přímé mezilidské komunikaci: jsme nastaveni řešit problémy tváří v tvář. Nyní je ale přímá komunikace nahrazena záplavou neověřitelných zpráv, manipulativních, chaotických prohlášení z úst nejrůznějších „expertů“. Tato smršť nás mate a potlačuje naši schopnost analyzovat problémy – a už vůbec nejsme schopni stanovit priority. Místo toho sklouzáváme do zjednodušeného myšlení „černá, nebo bílá“ a sklízíme následnou frustraci a úzkost. Fyzické oddálení jeden od druhého jen podporuje domácí výuka dětí přes počítač a tzv. „home office“.
Bráno ze širšího pohledu otázka zní: Proč se tak moc věnujeme současné „krizi“, která zdaleka není na prvním místě na žebříčku úmrtí? Jak si odpovíme na tuhle otázku, bude to, co určí naši budoucnost. Jsem přesvědčen, že v budoucnosti se tato krize bude probírat spíše z hlediska sociologického, psychologického a ekonomického dopadu na společnost než z toho zdravotnického.
Článek je velkou extrapolací glosy, která původně vyšla na serveru kupredudominulosti.cz.
Autor je ředitelem Polikliniky Na Národní, Praha. Je asistentním klinickým profesorem neurologie na Yale School of Medicine se specializací funkční neurologie a neurofilosofie.
[1] https://www.unaids.org/en/resources/fact-sheet
[2] https://www.unicef.org/media/files/MALARIAFACTSHEETAFRICA.pdf
[4] https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/tuberculosis
[7] https://bmjopen.bmj.com/content/5/4/e006577
[8] https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/coronavirus/in-depth/coronavirus-mask/art-20485449
[17] https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19
[18] https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19
[19] https://www.czrso.cz/clanek/silnice-2019-historicky-nejmene-tezkych-zraneni-vysoky-pocet-umrti/?
[20] http://www.szu.cz/tema/prevence/je-koronavirus-jako-chripka
[22] https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19
[25] https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19
[26] https://www.sciencedaily.com/releases/2020/04/200408133253.htm
[29] https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19
[30] https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19
[31] https://www.scientificamerican.com/article/the-risks-of-rushing-a-covid-19-vaccine/
Publikováno:
www.kupredudominulosti.cz
21.9.2020
www.pritomnost.cz
24.9.2020
www.aktualne.cz
24.9.2020
Kontakt
MUDr. Martin Jan Stránský
Národní 9, Praha 1