Kauza Nova: Jací jsme

V klinické medicíně platí, že i když má pacient různé potíže, po odborném prozkoumání se mnohokrát zjistí, že veškeré potíže souvisí s jedním procesem.  Kauza televize Nova a dluh 10 000 korun, který každý z nás bude muset za tutu kauzu zaplatit, je podobným případem.  Dnes se může se zdát, že tato kauza je neřešitelná. Není to tak.  Jde o konkrétní symptomy, osoby a jejich činy.

Když se Vladimír Železný spojil s dvěma nejsilnějšími stranami, ODS a ČSSD, z Novy se stalo politikum. Diskuse o Nově a o prohraných arbitrážích není jen diskuse o televizní stanici. Tato aféra přímo reprezentuje – jak ve stylu, tak rozsahu –  stav dnešní České republiky. To zároveň znamená, že pokud se tato aféra vyšetří a vyvodí se z ní konkrétní a konstruktivní závěry, povede to k podstatnému zlepšení poměrů v naší zemi.

Otázka perspektivy

Nejprve se podívejme na kauzu Novy z pohledu dvou perspektiv. T. G. Masaryk řekl, že zrod plné demokracie potřebuje padesát let. Aby se tak stalo, vady (rozuměj přežívající zlozvyky) se musejí postupně definovat a odstranit. V postkomunistických zemích představuje jednou takovou vadu přímé sepětí politiků a  médií.  Proč (a jak?) by se tohle mělo změnit přes noc?

Třináct let po změně režimu tu máme optický klam různých „stran,“ přičemž  ve skutečnosti  tvoří jeden uzavřený klan politiků, jejichž cílem je držet moc. Proti nim stojí rozdrobená veřejnost,  jak organizačně (viz rychlé vyšumění iniciativ jako je Děkujeme, odejděte!), tak morálně (stálá podpora KSČM). Ve vyspělých demokraciích jsou to právě média, která tvoří most pro vzájemnou komunikaci mezi těmito skupinami. Zároveň hrají média důležitou roli „hlídacího psa“. U nás však nedovedou média odolat starému zlozvyku zajišťovat si vlastní budoucnost prostřednictvím spolupráce s politickou elitou, která jim takovou budoucnost může zaručit. Není to jen Nova, jsou tu i další příklady jakoČeský deník nebo Super.

Z historie jiných zemí lze zjistit, že podobný vývoj existoval široko daleko. Od přelomu předminulého století až po meziválečné období byl ve Spojených státech každý druhý veřejný činitel, od  policisty až po nejvyššího politika, alespoň částečně namočen v nezákonné aktivitě pro vlastní prospěch. Dokonce slavné americké rodiny jako Kennedyovi nebo Rockefellerovi si vydělali své první miliony pomocí ilegálních aktivit, ať to bylo pašování alkoholu nebo korupční podnikání. Jejich počínání podporoval – nebo utajoval – podplacený tisk. I my máme ekvivalenty: Viktor Kožený, Vladimír Železný.

Vladimír Železný

První a hlavní příčinou kauzy Nova je Vladimír Železný. Tento muž se vyšplhal do vlivné pozice, nejprve podnikatelské, pak politické. Na základě svého podnikání čelí řadě obvinění ze spáchání trestných činů. Tato obvinění vzešla v souvislosti s jeho vedením televize Nova. Byl to právě (a pouze) Železný, který zahájil, vedl a ukončil proces s americkým partnerem tak, že jeho činy prohlásily dva různé mezinárodní orgány za protizákonné.  Poté zvolil Železný zvláštní  způsob sebeobhajoby: stěžoval si na externí tlaky („jsem neustále vydírán hrozbou zadržení“) a  schoval se do Senátu, aby získal imunitu. Místo fňukání o nevině  by čestný člověk použil opačný postup – žádal by soudní proces, ve kterém by tuto nevinu definitivně prokázal. Ze všech lidí musí Železný vědět nejlépe, že pokud by se mu to podařilo, bylo by jeho postavení téměř nedotknutelné. Jenže Železný není čestný člověk a ví,  že je vinen. Jeho tvrzení, že kvůli rozhodnutí arbitráže musí každý z nás zaplatit 10 000 Kč „jako daň za naši suverenitu“, svědčí o jeho neuvěřitelné aroganci.

Politici a Rada

Druhou příčinou kauzy Novy jsou již zmínění politici.  Jak různé vlády, tak politici z obou  komor nadále udržují kontrolu nad médii v naší zemi. Stačí následující příklady: v demokratických zemích se licence na provoz televizních stanic prodávají. U nás se stále jen propůjčují. Tento proces vedou a kontrolují politici. To jim krásně umožnuje kontrolu „nezávislých“ stanic. Nelíbíte se nám, neprodloužíme vám licenci.

Dalším příkladem je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Ve vyspělých demokraciích jsou takové rady skutečně nezávislé. U nás „nezávislost“ této rady představuje naprostou  frašku. Její členové jsou jmenováni pouze podle stranických zájmů a podle toho rozhodují. Předchozí rada sloužila ODS, dnešní ČSSD. Po výměně členů byly slyšet úžasně hyperkritické nářky poražených politiků. Poslanec Zahradil (ODS) se nechal slyšet, že „snaha (dnešní) vládní koalice ovládnout mediální trh je brutální.“

A konečně posledním příkladem je, že Železnému mohl řídit nejsledovanější mediální nástroj v zemi (v němž jednou týdně vystupoval v nehorázné sebechválící reklamě) a zároveň sloužil jako senátor. Ve skutečné demokracii je takový střet zájmů nepředstavitelný. Naši politici v této věci buď trpně mlčeli, nebo respektovali stranický mandát a dokonce Železného i podporovali. ODS a KSČM se dokonce spojily proti tomu, aby byla Železnému odebrána senátorská imunita.

Vysocí politici

Vina za kauzu Nova nekončí u běžných politiků, ale naopak souvisí s výší politického postavení. V případě nucené ztráty 10 000 Kč z kapsy každého občana  je nevysvětlitelné, že premiér Špidla sám nepromluvil k národu a sám nejmenoval nezávislou vyšetřovací komisi. V případech, které stály každého z nás podstatně míň, jako třeba dálnice D47, tak učinil. Stejně tak premiér dovolil, aby byl přijat návrh ODS na jmenování desetičlenné komise, ve které každá politická strana bude mít dva členy. Nejen, že složení komise neodpovídá poměru parlamentního zastoupení, ke všemu je ještě složena z politiků, a ne z nezávislých odborníků. Výsledek její činnosti je tedy politicky předurčen.

Druhý vysoký politik u kterého se musíme zastavit, je ministr vnitra Stanislav Gross. Proč dovoluje tento ministr, aby vyšetřování Železného leželo stále u ledu? Ohledně kauzy Nova si nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová stěžovala, že „s hrůzou zjistila, že státní zástupce dal celkem čtyři pokyny, které nebyly ze strany policie vyslyšeny.“  Proč odvolal Gross vlivné osoby  v české policii a proč se vyšetřovací týmy v kauze Železný stále nelogicky „reorganizuji?“  Je možné, že Gross je sám angažován? Prozkoumání aktivit Grossovy ženy Šárky a odhalení zdrojů peněz pro koupi luxusního bytu by možná přineslo odpověď.

V dosud největším polistopadovém finančním průšvihu naší země zůstávají naši nejvyšší politici ve vzdáleném zákulisí.  Nejen to, ale prezident naší země nás dokonce sám nabádá, abychom na celou věc zapomněli. Máme udělat jakousi „tlustou čáru“ a jednoduše zapomenout na všechny polistopadové podvody, které nás ty miliardy stojí. Proč to asi řekl?  Po tom, co Nova náhle ukončila vyšetřování tajného konta ODS a existence Klausovy vily ve Švýcarsku, se vztahy mezi Novou a předsedou ODS výrazně zlepšily.

ODS a její členové se postavili proti stávkujícím zaměstnancům České televize na přelomu let 2000 a 2001. Spojenectví pak doložili při přijetí nového mediálního zákona, který zvýhodnil Novu tím, že jí prodloužil licenci do roku 2017. Nastala cenzura negativních zpráv souvisejících s ODS.  Třeba ve zpravodajství Novy se divák nedozvěděl ani slovo o obvinění Libora Nováka v otázce financování ODS.

Je dávno známo, že Klaus vnímá média pouze podle toho, jak se o něm vyjadřují,  a jak se mu zrovna hodí. Americká Komise pro bezpečnost a spolupráci v Evropě obvinila jak Miloše Zemana, tak Václava Klause  v roce 2002 z  „potlačení nezávislosti tisku.”

Občané

Pro vznik kauzy Nova byla nezbytná spolupráce  Železného s politickou garniturou. Ti, kteří jim v tom ale pomohli nejvíce, jsme my, občané. Nikdo nás přece nenutí, abychom sledovali televizi, jejíž zpravodajství nabízí kanárka, co mňouká. Nebo předvádí  sbírku primitivů a la Kotel. Nikdo nenutil občany na Znojemsku, aby volili Železného do Senátu, přestože dobře věděli, že dávají hlas člověku, který čelí podezření z trestných činů. Jsme tedy tak nekulturní a dáváme hlas třeba jen za pivo a za guláš? V mnoha případech ne, ale v mnoha ano. V naší zemi zůstávají rozdíly chápaní demokracie mezi občany veliké. Běžná politickomorální úroveň a ochota demokracii zlepšovat je stále nízká.  Potřebuje to těch 50 let.  Kauza Nova to pouze potvrzuje.

Řešení

Proslulý americký gangster Al Capone, který „přes spolupráci“ s politiky sám řídil celé Chicago, dojel na to, že se našel poměrně maličký důvod, který ho dostal do vazby: únik daní.  Sotva se ocitl „král” ve vězení, začalo se jeho impérium rozpadat. S Železným to může být obdobné, pokud veřejnost  a média přitlačí na již zmíněné politiky a orgány.

Co se týče zmíněné Rady, řešení se nachází v jedné větě: členové musejí být společensky (nikoliv odborně) respektované osobnosti bez jakékoliv politické příslušnosti. Zbytek se postará sám o sebe.

Zastoupení již uvedené parlamentní komise musí být rozšířené tak, aby v ní seděli převážné nezávislí odborníci. Komise by měla odpovědět na tři hlavní otázky. Jaká jsou přesná fakta vypuzení CME z Novy? Kdo ze strany státních orgánů – včetně jejich nadřízených – kontroloval tutu událost a plnil při tom svou povinnost?  Jsou rozdíly mezi českými zákony týkající se podnikání v médiích a zákony evropskými? A použila česká strana tyto rozdíly při obhajobě před mezinárodním tribunálem?  Po získání odpovědí musí komise jmenovat konkrétní viníky. V případě, že se tak stane, vznikne obrovský precedens pro založení principu zodpovědnosti v naší zemi.

Kauza Novy svědčí o tom, že zlozvyky totalitního režimu u nás stále existují. Snaha udělat jakoukoliv „tlustou čáru“ vede k udržování morálně invalidního stavu politiků i veřejnosti. Vede i k pěkné schizofrenii: jako daňoví poplatníci platíme za kauzu Novy 10 000 Kč za osobu, a zároveň Železnému stále platíme senátorskou mzdu i poté, co jsme obstavili jeho majetek.

A konečně: nastal čas, aby se o českých občanech přestalo psát jako o jednotlivé skupině.  Někteří mají k demokracii blíž, druzí dál. Železného zvolili občané ze Znojemska, přestože věděli, že je trestně stíhán. Věřím, že Praze by prohrál.  Je tedy na té druhé části občanů, aby začala hýbat onou první.

Je čas, aby se viník našel a začal platit.  Zatím platí každý z nás. Budou to vyhozené peníze, anebo z nich uděláme investici do lepší budoucnosti?

Rastr:

Rozsudek, obvinění, podezření

—–

Vladimír Železný je odsouzen mezinárodní arbitráží za porušení smlouvy s CME.  Musí zaplatit CME jednu miliardu Kč. Následně je jeho majetek obstaven.

Vladimír Železný je obviněn:

z nedoplacení daně v ČR v období 1995 až 1998 ve výši 50 milionů Kč.

Z poškozování věřitele při převodu peněz na lucemburskou nadaci Astrona

Z celních a daňových úniků při dovozu obrazů.

Z účelového převádění majetku tak, aby se vyhnul placení dluhu CME.

Vladimír Železný je podezřelý:

z falšování podpisu a dat na smlouvách o převodu majetku na nadaci Astrona.

Z přemlouvání ředitele společnosti Nova Consulting,  který prodal CME akcie Nova, aby prohlásil prodej za neplatný.