Jeden bod pro moji vlast

Pro mnoho lidí zasedání finančních institucí v Praze nemělo s naší zemí mnoho společného. Vnímali vše se skepsí, jako něco, co sem dorazilo zvenčí, s hlavním dopadem devastace části hlavního města. Nemohli by se více mýlit. Za prvé. Tyto instituce zapůjčily nejen chudým státům, ale i naší zemi miliony a miliony dolarů – stačí uvést příklady ČEZ a Nová huť.

Půjčky České republice stejně tak jako finanční pomoc jiným zemím se ne vždy ukázaly být tím správným řešením, nejenže Nová huť nezaplatí vzniklý závazek, ale i přes finanční podporu asi dopadne špatně. Dnes už poskytování finančních prostředků z těchto institucí nepřichází – ne z důvodů, že jsme selhali, ale proto, že tyto světové instituce dnes považují naši zemi za dostatečně schopnou a vyvinutou, a proto si další „zájem nezaslouží“.Tato zpráva je signálem, že patříme mezi země, které chápou odpovědnost pomoci i jiným. Plnění této povinnosti dáváme světu denně najevo v Kosovu, kde český prapor za peníze nás všech chrání mír. Za druhé. Událostmi minulého týdne byli zasaženi občané z celé republiky.

Zdržím se u případu zdaleka ne ojedinělého – u třicetiletého policisty Jana S. žijícího ve Středočeském kraji, který nechal manželku a děti doma a ocitl se na jedné pražské ulici za štítem s mrazením v zádech, zatímco na jeho hlavu mířili anarchisté dlažebními kostkami. Proč? Aby hájil demokracii. Je možné, že do té doby o demokracii moc nepřemýšlel. Je zcela jisté, že ten den on i spousta z nás jsme se o ní naučili podstatně více: nešlo o svobodu anarchistů porušit zákon, ale o svobodu jiných sejít se uvnitř Kongresového centra a o naši schopnost tuto jejich svobodu chránit. Pozoruhodné byly další prvky: místo aby členové vlády mluvili za sebe, jako správný tým vydali společné prohlášení, při kterém schválili práci policie – jejich tvrzení opakovali téměř všichni politici.

V nádherné ironii vyšla jediná pomluva policie, a tedy distancování se od ní, z úst pana Ransdorfa z KSČM. Nevyrovnávání se s předlistopadovou minulostí zůstává jednou z hlavních problematik české společnosti. Někdy se však stane událost, která ukáže, že stín minulosti přece jen začínáme překračovat. Po dlouhé době a možná poprvé v polistopadovém období můžeme být pyšní na něco jiného nežli na olympijské zlato. Jeden bod pro vlast.