Je ohrožována demokracie a demokratický proces vládnutí

Osudná otázka, před kterou dnes stojíme, zní, do jaké míry se dnešní politika a její představitelé odcizili národu. V minulých volbách nabízel součet hlasů voličů jasný mandát pro vytvoření pravostředové vlády. Dnes je zřejmé, že opoziční smlouva, jež tehdy vznikla, pomáhá v pokračování deformací. Nejen, že nereprezentuje mandát z pohledu politické preference voličů patřičné strany, ale její úkol (jako úkol každé koaliční smlouvy), aby se národ soustředil ve společném postupu, se nikdy nerealizoval. To způsobilo, že se předsedové obou stran, již spolu podepsali opoziční smlouvu, odcizili nejen politice, ale i národu samému.

Jejich mocenské ambice nabývají takřka neomezených rozměrů, takže se dnes už zřetelně odchylují od toho, k čemu dostali od občanů mandát, totiž reprezentativně vládnout. Dnes je již zřejmé, že opoziční smlouva selhala; místo toho, aby Klaus vypověděl smlouvu, a tak reprezentoval voliče a ukázal odvahu, navrhuje „širokou koalici“, ve které bude mít jistou moc zkrátka každý – dobrý i špatný. Lepší se držet moci, i když smrdí, než o ni přijít. Jedinou „demokratickou“ opozicí by se stala komunistická strana, která by sklízela ovoce z postavení, jež je pro ni výhodné. Je pozoruhodné, že při této debatě vůbec nejde o to, co ta či ona strana nabízí z pohledu svého programu a představ voličů, ale pouze o to, který předseda přeskočí z jedné do druhé „manželské postele“. Takovéto opomíjení občana v záležitostech, které se ho týkají nejvíce, se nijak neliší od taktiky Klementa Gottwalda a jeho strany v roce 1947.

Nejde tu o nic jiného než o ohrožení naší demokracie a demokratického procesu vládnutí. Tento sklon se potvrzuje nejen v současné situaci tápání po koaličních partnerech, ale i při posuzování vládních návrhů: zatímco otázky nezaměstnanosti, zdravotnictví či integrace do EU zůstávají nedořešené, Václav Klaus a Miloš Zeman dávají přednost urychlené změně volebního zákona, která by přetvořila volební okresy tak, aby v příštích volbách dopadly volební výsledky úplně jinak. Dále je tu útok na samu ústavu ve smyslu vážného omezení práv prezidenta republiky. Sám prezident Havel prohlásil, že pokud ke změnám dojde, rezignuje na svou funkci. Cesta ke schválení těchto návrhů začala ve stranických sekretariátech, vedla přes odsouhlasení jednobarevnou loutkovou vládou a nyní se předává parlamentu ke schválení.

Ani v prvním, ani v druhém případě se nevyskytly tyto nanejvýš vážné záměry v programu oněch politických stran; ani v prvním, ani v druhém případě nebyla občanům nabídnuta diskuse s následujícím referendem. O našem občanském právu volit reprezentativně a o naší ústavě se tedy rozhoduje na úrovni ruského barteru: premiér slíbí předsedovi parlamentu schválení ústavních změn za to, že ten druhý mu schválí rozpočet. Poměry, v nichž vládní činitelé ignorují participaci voličů při řešení základních otázek a osobují si právo rozhodovat o nich pouze sami, jsou v demokracii nepřípustné. Proto žádám premiéra Miloše Zemana a předsedu parlamentu Václava Klause, aby rezignovali na svoje funkce a okamžitě vyhlásili volby, při kterých by občané sami opět rozhodovali o vlastní budoucnosti.