Jaroslav Stránský

Narodil se roku 1884 v Brně. Po vzoru svého otce vystudoval práva na Univerzitě Karlově v Praze, v roce 1918 se stal poslancem první volené sněmovny, o sedm let později byl zvolen místopředsedou nové politické strany Národní strany práce. Ve Šrámkově exilové vládě byl jmenován ministrem spravedlnosti, kde si vzal za úkol potrestání zrádců a kolaborantů. V této funkci pokračoval po válce. Za okupace organizoval společně s Janem Masarykem a Prokopem Drtinou v BBC rozhlasové vysílání, v němž využíval své výborné rétorské umění pro uklidnění a povzbuzení národa. Za jeho zásluhy mu byl 28. října 1991 prezidentem Československa Václavem Havlem udělen in memoriam řád T. G. Masaryka.

Po návratu do Československa se stal ministrem školství a osvěty a ve své funkci se zasloužil mimo jiné o zřízení pedagogických fakult. Při vládní krizi v únoru 1948 podal na protest demisi a po druhé byl nucen opustit vlast. Obnovil svou práci v rozhlase, domů vysílal nejprve z redakce BBC a později ze Svobodné Evropy. Stal se také členem výkonného výboru Rady svobodného Československa, Národního výboru a Ústavu dr. E. Beneše pro politické a sociální studium v Londýně. Odmítl se vzdát československého občanství a až do smrti vlastnil československý pas. Jeho manželka Milada (1886-1974, rozená Zedníková v Brně) stála v úsilí o obnovu svobody a demokracie v Československu obětavě po jeho boku. Po nuceném útěku rodiny do Londýna se Milada stala aktivní členkou Čs. ženské rady.