Jak zničit (lékařskou) profesi

Systém průhledného zdravotnictví, ve kterém každá část logicky navazuje na ostatní, a který spojuje zdravou konkurenci s jistotou (pro pacienty i lékaře), zůstává daleko za obzorem. Nekonzistentní vyhlášky a neustálé politické handrkování zajistily, aby se naše zdravotnictví rozdrtilo do fragmentovaných částí, které mezi sebou soutěží o stejný kus koláče. Kvůli poplatkům/nepoplatkům se mezi sebou soudí kraje, nemocnice a státní organizace. Jednu část našeho území ovládá jediná soukromá zdravotní firma, zatímco všude jinde největší státní pojišťovna zneužívá monopolní postavení a „vydírá“ zdravotníky a zdravotní zařízení tak, že libovolně rozhoduje komu „udělí“ smlouvu a komu ne. Celý smysl našeho zdravotnictví by měl být takový, aby stát a jeho pojišťovny tu byly pro pacienty (a jejich lékaře) a ne naopak.

Nástup Davida Ratha do funkce prezidenta České lékařské komory byl doprovázen řadou zpochybňujících afér vedení komory. Jejich systematické zametání pod koberec a Rathův demagogický styl rychle zajistilo, aby se lékaři přestali s komorou identifikovat. Lékaři se přestali účastnit okresních jednání, přičemž se vnitřní kruh vedení pochopitelně nadále zužoval. Organizace, která měla zastupovat zájmy všech lékařů, se proměnila v organizaci, jež zastupovala zájmy úzkého kruhu „Rathovců“, zatímco v systému-nesystému zdravotnictví se ostatní lékaři nemají čeho chytit.

Tím začala fragmentace lékařské profese. Po nástupu Rathova velkého příznivce Milana Kubka do prezidentského křesla komory se věci jen zhoršily. Statuty komory, které jí jasně brání, aby vystupovala politicky, se vyhodily z okna. Za poplatky všech lékařů se na titulní straně časopisu komory objevily jedovaté karikatury na politické osobnosti, zatímco uvnitř časopisu následoval jeden laciný politický útok za druhým. Pro udržení „status quo“ vedení zvolil Kubek taktiku politické podpory určitých segmentů lékařské profese na úkor ostatních. Rozdělení ambulantních, soukromých a státních lékařů bylo docíleno – v naší profesi je dnes nastolen třídní boj, stejně jako při normalizaci. S Kubkovým nedávným tvrzením, že lékařky jsou méně schopné, než lékaři ve vykonávání lékařské práce poklesl třídní boj až na úroveň pohlaví. Tím jsme se jako lékaři dostali na dno.

Samozřejmě, že lékař nemůže dobře vykonávat svoji práci, pokud jemu nebo jí hrozí finanční anebo jiné potíže. Těmito otázkami by se ale měly zabývat odborářské (a jiné) organizace. Lékaři dokonce takovou mají – je to Lékařský odborový klub (LOK). Ten v minulosti velice efektivně fungoval nejen na místní, ale i na celostátní úrovni.

Na rozdíl od jiných profesí, lékařská profese je současně povoláním. Její úspěch je závislý na otázkách, které nejsou pouze existenční a které souvisí s étosem povolání. Na rozdíl od odborářské organizace (se kterou taková organizace vytvoří dobrý tandem), pouze organizace, která bude upřednostňovat zájmy všech lékařů a těch věcí, které je spojují, bude schopna rozmělnit třídní boj v lékařské profesi. Myslím, že naše problémy nevychází ze špatných institucí, ale z lidí, kteří tyto instituce vedou. Je na čase, aby tito lidé byli nuceni k odchodu. Jen tak se vrátí naděje všem lékařům v naší zemi.

MUDr. Martin Jan Stránský