Jak se dělá svátek

Poslední zářijový týden si letos mnoho Čechů spojilo především s vřavou kolem zasedání Mezinárodního měnového fondu a jen málokdo si uvědomil, že datum 28. září by bylo významné, i kdyby do Prahy noha finančníkova ani nevstoupila.  Důkazem se stal jeden můj známý, který se mi začátkem září svěřil, že na celý týden raději prchne na venkov a jen tak mimochodem se zeptal, zda se vlastně v tom týdnu náhodou neslaví nějaký nový svátek? Po pravdě jsem mu řekl, že tuším, že parlament nedávno schválil dva nové státní svátky, a že jedním z nich je právě Den české státnosti na svatého Václava, tedy 28. září. Současně jsem si však uvědomil, jak hluboký je rozdíl v pojetí svátků a jejich významu mezi Českou republikou a Amerikou. Američan – kterým jsem ještě před deseti lety byl „na plný úvazek“ – si neumí představit, že by neměl dokonalý přehled o svátcích své země.

Jakým tempem a s jakým výsledkem vstupují do vědomí Američanů nově ustavené svátky, lze ilustrovat na svátku Martina Luthera Kinga ml. Toto výročí, které připadá vždy na třetí pondělí v lednu, je v jistém smyslu paralelou českých svátečních novinek – tedy 28. září a 17. listopadu – protože je v americkém kalendáři také nejmladším svátkem. V tomto dni si Američané připomínají skutky muže černé pleti, který celý život věnoval boji za lidská práva a rovnoprávnost čenošské menšiny i jiných minorit. „Mám takový sen. Sním o tom, že moje čtyři děti budou jednou žít v zemi, jejíž lid je nebude posuzovat podle barvy jejich pleti, ale podle toho, jakou mají duši“, řekl počátkem šedesátých let na shromáždění ve Washingtonu a od té doby je tento Kingův projev počítán k nejvýznamnějším v americké historii. Martina Luthera Kinga jeho nebývalá odvaha zavraždila. Přesněji řečeno ho nezavraždila jeho odvaha, ale fanatický rasista, který v ní viděl nebezpečí. King za ni dostal Nobelovu cenu a nadto vstoupil do kalendáře jako červené datum. Cesta, kterou do něj vstupoval, je však stejně pozoruhodná jako sám jeho osud.

Zejména začátek byl obtížný a ti, kteří se Kinga zastávali, za své postoje tvrdě zaplatili. Debata o schválení svátku se přenesla až na půdu amerického Kongresu a – což je ještě významnější – nemalý počet senátorů a kongresmanů slavení svátku Martina Luthera Kinga odmítnul.

Pamatuji si tu dobu dobře včetně reakcí kolegů a spolupracovníků, kteří byli sice rádi, že mají „day off“, ale přesto si neodpustili úšklebky a výrazy nesouhlasu. Vadilo jim, že King byl černoch, že ještě nebyl „dost dlouho mrtev“ (že by obdoba katolické kanonizace?) a že se měl jeho svátek slavit měsíc před svátkem dvou nejvýznamnějších amerických prezidentů Washingtona a Lincolna. Někteří „svátkokazi“ dokonce protestovali požadavkem, aby mohli v den Kingova svátku pracovat a aby jejich firma nevyhlašovala volno.

Při schvalování nového svátku se také projevila věhlasná americká praktičnost, která dovedla zkombinovat projev úcty s ohledem na výkon ekonomiky. King se sice narodil 15. ledna, ale jeho svátek se poprvé slavil 20. ledna 1986. Není totiž zakotven u pevného kalendářního data a slaví se vždy třetí pondělí v lednu. Proč? Američtí zaměstnavatelé totiž vědí, že připadne-li sváteční den doprostřed týdne, zaměstnanci mají sklon prodlužovat si volno dnem předchozím nebo následujícím.

Stále si pamatuji, jak den před první oslavou Kingova výročí všechny školy vysvětlily žákům, kdo byl Martin Luther King a proč si zaslouží svůj den. Nejpozoruhodnější je však to, co se stalo od doby jeho zavedení. Rok co rok přibývali zastánci, kteří uznávali nejen svátek, ale i činy Kingovy osobnosti. Možná, že k tomu přispěl i čas, nevím; s odstupem času se skoro všechno v životě dá hodnotit lépe. Dnes je Kingův svátek posuzován jako každý jiný v Americe, která si svátků váží.  Nabalila se na něj  spousta jiných událostí a oslav, například slavnosti Afričanů, které se konají ve stále větším počtu regionů a prožívá je čím dál více lidí. Stalo se to částí kulturní mozaiky amerického života, víry a principů.

Jak to bude vypadat za patnáct let se svátkem svatého Václava a se svátkem listopadových událostí?  Dopřeje jim Česká republika podobné uznání a bude vůbec někdo vědět, o co šlo?

Čas to ukáže.

Stručné dějiny svátku Martina Luthera Kinga ml.

Americký duchovní a obhájce lidských práv Martin Luther King ml. Se narodil rodičům černé pleti v Atlantě 15. 1. 1929. Vystudoval filosofii a teologii a silně přilnul k učení Mahátmy Gándího (na snímku s jeho portrétem). Přejal od něj zejména myšlenku nenásilného protestu, který převedl na americký problém rasové segregace. Od roku 1954 působil jako baptistický kazatel, v roce 1964 získal Nobelovu cenu míru a byl také prezidentem Kennedym jmenován do komise pro přípravu nového zákona o občanských právech. V roce 1968 byl Martin Luther King na protestním shromáždění proti válce ve Vietnamu zavražděn.

8. 4. 1968 – poslanec Conyers navrhuje Kingovy narozeniny za státní svátek

15. 1. 1969 – stávka 1200 dělníků z Northon Tarrytown za možnost slavit Kingův svátek.

 25. 3. 1970 – Kongres obdržel petici s 6 mil. podpisy. Pozitivně reagují zejména poslanci Conyers a Chilsholmová.

10. 4. 1970 – stát Kalifornie jako první ustanovil Kingovy narozeniny  školním svátkem

15. 7. 1970 – Kingovy narozeniny stanoveny školním svátkem v Seattlu.

 Leden 1981 – Seattle’s Todd Shipyards propustily 6 dělníků za šíření letáků bránících oslavy.

2. 8. 1983 – Poslanecká sněmovna přijala návrh zákona o ustanovení nového státního svátku.

19. 10. 1983 – Senát přes odpor senátora Jesse Helmse přijal  návrh schválený sněmovnou.

2. 11. 1983 – prezident Ronald Regan podepsal schválený zákon o státním svátku.

24. 2. 1984 – vydáno rozhodnutí, že státní svátek bude také školním svátkem.

11. 9. 1984 – vydáno rozhodnutí o volnu pro státní zaměstnance ve svátek M. L. K.

20. 1. 1986 – první oficiální oslavy narozenin Martina Luthera Kinga jakožto státního svátku.