Inaugurace Miloše Zemana a národ ve lži

Místopředseda ústředního výboru KSČM Petr Šimůnek minulý týden označil únorový převrat za nastolení lidové a demokratické vlády. To je samozřejmě lež. Místo demokracie následovaly popravy a perzekuce. Parlament naší země vydal zákon 198/1993 Sb., ve kterém se doslova tvrdí, že komunistický režim byl „zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný“.

Šimůnek pokračoval: „Překrucují se tady dějiny. Ve skutečnosti šlo o dvanáct pravicových ministrů, kteří vydírali prezidenta Beneše.“ Pane Šimůnku, jakožto vnuk Jaroslava Stránského, jednoho ze zmíněných ministrů, vás prohlašuji za lháře. Jak všichni vědí, skutečnost je taková, že se jednalo o poslední pokus zachránit svobodu českého lidu. Beneše vydírali komunisté, nikoliv nejlepší ministři jeho vlády. Benešovo fatální rozhodnutí (stejně jako v roce 1938) zdokonalilo české podlehnutí a tím znemožnilo budování charakteru proti zločinu a korupci. To nám chybí dodnes. Právě to vysvětluje, proč je dnes Česká republika jediná země v Evropě, která „pěstuje“ předúnorový komunismus.

Marxisticko-leninský komunismus, ke kterému se přímo hlásí KSČM, je teorie, jejíž realizace v rámci dnešního propojeného globálního světa je absolutně nemožná-v praxi se jmenuje Severní Korea. Je to iluze. Když se z iluze dělá politika, tak je to lež.

Další lež je tvrzení dnešních komunistů, že nejsou jako ti předchozí. KSČM je jediná komunistická strana v Evropě, která konzistentně odmítá rozejít s vlastní minulostí. Její základnu tvoří bývalí konfidenti StB, pracovníci vojenské kontrarozvědky, důstojníci pohraniční stráže a bachaři. KSČM oslovuje pouze nejslabší vrstvu obyvatelstva, především zoufalce a nemyslící. To, že člen Svazu mladých komunistů Robert Straka bez mrknutí oka žvatlá, že poprava Milady Horákové byla namístě, protože ona „provokovala“, je důkazem a zároveň varováním. Naše země stále generuje nemalý počet lidí, kteří mají jeden krok k tomu, aby to byli oni, kteří by ostatním brali majetek, ba i při té „správné okolnosti“ stříleli do zad a věšeli lidi, kteří „provokují“.

Další lží je, že KSČM je demokratickou stranou. Není. Má sice demokratické mechanismy, ale její úmysl je pokračovat v šíření lží, překrucování dějin a faktů tak, jak to dělá soudruh Šimůnek anebo soudruh Grebeníček, když zpochybnil sebeupálení Jana Palacha jako čin proti komunistické vládě. „Naše podstata je stejná, i když zahalena do nových forem projevu,“ doslova tvrdí místopředseda KSČM Stanislav Grospič.

Lži KSČM se vezou na morální slabosti občanů, jejíž současný vztah ke straně je nejviditelnějším důkazem nedokonalosti naší společnosti: občanům vadí, že na základě voleb dostala KSČM kontrolu školství v jednom kraji, ale nevadí jim dotovat stranu, ani hradit mzdy jejích zákonodárců, ani ji volit.

Hloubku pokrytectví národa ke komunistické otázce lze spatřit i v nedávných prezidentských volbách, kde komunistická minulost jednoho z kandidátů – který se za ni opakovaně omlouval a slíbil, že v případě zvolení nedá komunisty do vlády – vadila lidem mnohem víc než to, že oba jeho hlavní soupeři uznali možnost jmenování komunistů do vlády (ale ne proboha do ministerstva školství, to by přece nešlo!).

Za pár dní se ujme Miloš Zeman prezidentského úřadu. V tuto chvíli se začnou sypat přesýpací hodiny. Zcela jisté posílení levice v příštích volbách a postoj Miloše Zemana znamená vládu složenou se členy jediné nereformované komunistické strany v Evropě. Není tedy náhoda, že se lidem začínají svírat půlky, když vidí, jak Zeman plánuje inaugurační „lidové hody“, zatímco soudruzi Šlouf a Čuba s ním připíjí slivovicí.

Lež, se kterou národ žije, se tak stává národem samým.

Martin Jan Stránský
Vnuk předúnorového ministra Jaroslava Stránského
Pravnuk prvního ministra obchodu Československé republiky Adolfa Stránského