Inaugurace Baracka Obamy

„Těším se na spolupráci s prezidentem Obamou a na vytvoření transatlantické a následně globální koalice pro změnu“ říká britský premiér Gordon Brown, který vnímá Obamu jako inspiraci nejen pro celou Anglii, ale i pro celou Evropu.

Není tomu ani rok, co měla Hilary Clintonová dvaadvacetiprocentní náskok ve volebních preferencích v boji o křeslo v Bílém domě nad Obamou. Dvacátého ledna se do křesla posadí on. Jako zásadní politický tah, který prozrazuje Obamovu budoucí politiku, rozhodl, že to bude právě Clintonová, jenž bude reprezentovat Ameriku v zahraničí.

Cesta k inauguraci možná byla snadnější, než se zdá. Bush ponechal republikánům image neschopného prezidenta posedlého válkou v Iráku, kterého veřejnost dávno předběhla a opustila. Místo toho, aby republikáni vsadili na dynamickou změnu, zvolili chytřejšího, přístupnějšího, ale ještě staršího McCaina. Ten si pro vlastní protiváhu vybral americký ekvivalent Jany Bobošíkové jako kandidátku na úřad viceprezidenta. Sláva Sarah Pailinové rychle přešla do parodií, ze kterých si celý národ večer u televize doslova držel za břicho od smíchu. (Přiznávám, byly výborné. Když někdo tvrdí, že má schopnost hlídat Rusko na základě toho, že se na ruské pobřeží dívá celý život přes Aljašský záliv, je zřejmě dostatek materiálu). Obama vedl kampaň s metronomickým klidem. Místo pozoruhodného programu pouze zdůrazňoval hlavní zbraň: slovo „my“. Používal ho často, dokonce 47 krát v řečnickém vystoupení po získání vítězství.

Co znamená inaugurace Obamy pro Ameriku? Především potvrzuje schopnost Ameriky změnit směr neuvěřitelně snadno, rychleji než kterákoliv dospělá demokracie ve světě. Američané se otočili zády o 180 stupňů od osmi let politiky řízené konzervativní bílou rodinou se zavedenou pozicí a vsadili vše na nezkušeného potomka nedlouho trvajícího manželství mezi islamským Keňanem a ženou z Kansasu.

Proč to udělali? Kromě výborné kampaně Obamy jsou tu zajímavé faktory. Víme, že lidé dávají moc nestandardním kandidátům, když touží po podstatné změně a zároveň cítí, že už nemohou více ztratit. V této souvislosti existuje tzv. teorie skleněné propasti, která tvrdí, že neúspěch nestandardního kandidáta vadí lidem méně, než (další) případný neúspěch „jednoho z nich“. Američané mají neustálou potřebu cítit, že patří do unikátní země, jejíž unikátnost se potvrzuje tím, že jsou zde změny a překonávají se bariéry. S volbou Obamy Američané uchopili tuto možnost: jednou a navždy pohřbili rasovou kartu (a vlastní výčitky svědomí vůči otrokářství) a zároveň provedli „velký čin“ nejen pro sjednocení společnosti, ale (narozdíl od nás) potvrzení vlastní moci v zásadních proměnách celé společnosti. Z toho nezbytně vyplývá, že pokud by byl Obama bílé pleti, nemusel by vůbec vyhrát.

Inaugurace je tedy obrovským důkazem toho, co se děje s americkou společností, nikoliv s její politikou. Ta se bude vůči obrovské zavedenosti institucí a samostatnosti různých států po inauguraci měnit jen pomalu.

Dvacátého ledna položí Obama pravou ruku na Bibli, kterou si osobně vyžádal z Kongresové knihovny. Je to Bible, na které skládal přísahu Abraham Lincoln, americký velikán a osvoboditel černochů před téměř 150 lety.

Po inauguraci bude Obama muset vyměnit charismatickou autoritu za právní autoritu a s pomocí poradců bude muset dokázat téměř nemožný úkol – nejen oživení, ale dokonce i možnou záchranu kapitalismu ve světě.

Dnešní finanční krize je Obamovo jedenácté září. Stejně jako tehdy je americká veřejnost (a svět) zcela připravena k mobilizaci. Stejně jako tehdy není nikdo, kdo by přál Obamovi neúspěch. Nicméně, Obama vždy bude především prezidentem pro Američany a bude se soustředit na Ameriku. Zbytek světa by mu to neměl zazlívat. I před inaugurací byla například slyšet kritika, že Obama se nevyjádřil ke krizi v Gaze. Zklidnění po inauguraci přinese možnost pro poznání toho, že role Ameriky ve světě se skutečně změní – Američané budou chtít na ostatních, aby sami řešili vlastní problémy. Inaugurace Obamy pro svět tedy znamená, že se po ní Amerika stáhne do řešení vlastních problémů a její praktický vliv zůstane převážně ekonomický. Jinak zůstane inaugurace Obamy obrovským symbolickým momentem, tedy se stejnou možností využití či zneužití pro každého z nás.

Martin Jan Stránský
lékař, vydavatel, publicista