Hledá se masový vrah

Posuzování epidemií znamená, že za současnou metanolovou krizi může pouze jeden zdroj

Současná metanolová krize vznikla téměř přes noc, tempo nárůstu a počet obětí splňuje definici „epidemie“. Tím lze aplikovat vědecky dané parametry pro její posouzení, z jejichž základu se dají vyvodit jasné závěry, které mají nejen zdravotnický dopad.

Případy otrávení metanolem v České republice nejsou samozřejmě omezené na současnou epidemii, dějí se i před ní a bohužel se budou dít i po ní. To podstatné je, že na grafu občasné frekvence v počtu několika případů ročně z ničeho nic křivka vystřelila nahoru, nyní se narovnává a klesá zpět dolů.

V zdravotnictví jsou takovéto „křivky“ velice známe. Příkladem jsou infekční epidemie jako je třeba mor ve středověku anebo dnešní HIV. Čím virulentnější (silnější a více ohrožující pro život) je epidemie, tím rychleji zabijí. Jsou pouze dvě věci, které ji zastaví. Tou první je, že se proti ní najde lék – v našem případě dorazil lék z Norska. Tou druhou je omezení kontaktu mezi člověkem a zdrojem epidemie – současná „prohibice“ se rovná „karanténě“ nikoliv pacientů, ale zdroje alkoholu.

Pozoruhodné je, že každý případ takového rychlého nárůstu je spojen s matematickým faktem, že epidemie musela vzniknout pouze u jednoho jedinečného zdroje, tedy pouze na jednom místě. Není totiž možné, aby něco, co tak rychle a zničehonic zasahuje do primárně zdravé populace, by vzniklo na více než jednom místě simultánně. Například moderní analýza DNA nám umožnila dozvědět se přesně, kdy a kde se HIV virus „usadil“ v člověku (1959) a dokonce přesně kdy, a kdo byl prvním pacientem, který ho před více než třiceti lety vynesl z Afriky do světa.

To stejné platí pro vlnu metanolového otrávení, které samozřejmě není vůbec první epidemií svého typu. Existují četné další příklady, od Spojených států (například ve státu Kentucky v roce 1968) až po nedávný případ v Turecku, kde před pár lety bylo postiženo 44 osob. Ve všech zdokumentovaných případech se vždy jednalo o jeden jedinečný původní zdroj metanolu, který se pak „rozšířil“ na další (distributorská) místa.

Z toho vyplývá, že za současnou metanolovou epidemii může jeden zdroj- jedna osoba nebo úzká skupina lidí – od něhož vznikla řetězová reakce. Pravděpodobně jako se všemi předchozími epidemiemi metanolového otrávení se jedná buď o špatné destilace tekutiny, ve které zůstalo více metanolu, anebo o přídavek metanolové tekutiny do etanolu (alkoholu) pro jeho „posílení“. I když následné inspekce odhalí různá místa kontaminovaných lahví s metanolem, s výjimkou občasného možného místního „špatného pálení“ je statisticky nemožné, aby jedovaté houby najednou rostly všude jako po dešti, přičemž se před tím prakticky nikdy žádné neobjevily.

MUDr. Martin Jan Stránský
Lékař a vydavatel