Globalizace je americké slovo

V říjnu se na Pražském hradě uskutečnila konference Forum 2000.  Delegáti z celého světa se už druhým rokem takto sešli k třídennímu jednání, které inicioval Václav Havel s cílem diskutovat o problémech a aspektech globalizace. Neformální průzkum účastníků Fora i běžných Pražanů ukázal, že názory na Forum zůstávají rozdílné: někteří je považují za velice úspěšnou akci. Jiní tvrdí, že je to mlácení prázdné slámy. Další se pozastavují nad termínem globalizace samotným.

Mně se fenomén globalizace vyjevil při sledování dvou filmů:

Armageddon a Zachraňte vojína Ryana. Oba filmy pocházejí z americké produkce, cestují po světě a zaznamenávají rekordní příjmy. V prvním snímku posádka amerického raketoplánu zachrání svět před katastrofální kolizí s meteorem. Ve druhém je rota amerických vojáků odeslána za německou linii, aby našla a zachránila posledního ze čtyř bratrů. Tři už položili život za vlast.  Kromě fantastických hollywoodských efektů mají oba filmy hodně společného: všude vlají americké vlajky, hrdinové se obětují pro věc. Ze všeho nejvíce je oběma snímkům však vlastní subtilní, svůdná a – kýčovitá propagace amerických hodnot.

Nicméně, tyto hodnoty jsou pro nás v České republice velmi podstatné. Píšu tyto řádky pro časopis vycházející v České republice, což je částečně umožněno i tím, že tisíce mladých amerických mužů položily svoje životy (ne jednou, ale dvakrát) ve vzdálené Evropě, aby tyto hodnoty zvítězily. Jejich oběti také podpořily skupinu lidí, která usilovala o vznik samostatného státu, jenž byl poté mezinárodně uznán. Odehrálo se to na americké půdě; včetně zrodu ústavy. Stát se jmenoval Československo. (Až letos, po schválení kongresem USA, byly původní zakládající ústavní doklady přestěhovány na Pražský hrad).

Už zmíněné hodnoty a fenomén globalizace mají hodně společného. Fenomén globalizace vlastně začal v šestnáctém století na místě, jež se dnes nazývá Amerika. První „globalizátoři“ přijeli ze čtyř koutů Evropy a pocházeli z nejrůznějších společenských vrstev. Hlavním smyslem jejich pouti bylo získat osobní a náboženskou svobodu. Což se naplnilo podpisem Deklarace nezávislosti v roce 1776, při které právo jednotlivce na straně jedné souznělo s integrací společnosti na straně druhé. Nyní, po integraci emigrantů z Evropy, jako by se nový národ připravoval na 21. století, americký vařící kotel integruje emigranty ze třetího světa. Ona neustálá integrace vede nejen ke společnému prožívání zkušeností, ale zároveň vytváří společnou etiku, společné hodnoty. Tyto hodnoty jsou hlavními součástmi motoru, který nyní pohání komerční a technickou globalizaci.

Dvě stě let po založení Spojených států se nyní globalizace „exportuje“ zpět do zemí, z nichž jejich první zakladatelé pocházeli.  Je tam dovážena dalšími (převážně americkými) výtvory 20. století – technologií a pokrokem, a doprovázena komerčními i kulturními iniciativami jako jsou auta Ford, džínsy Levi, filmy Armageddon a Zachraňte vojína Ryana. Tento komerční „kulturalizmus“ ve spojení s událostmi jako aféra presidenta Clintona na první pohled působí v naprostém rozporu k jiným americkým iniciativám, mezi něž patří záchrana Evropy a uzavřené mírové dohody v Bosně, Izraeli a Severním Irsku.

Nicméně ony zdánlivé protiklady naopak potvrzují, že americký kotel společenských a kulturních hodnot, i když občas překypující, nadále bublá a vře. Tento vroucí kotel tvoří politický, kulturní a finančně-technický amalgám nejen naší současnosti, ale i budoucnosti.