Dopis místopředsedovi Senátu Pithartovi (a všem, co volili proti přímé volbě prezidenta)

Vážený pane doktore, vážený pane místopředsedo,

Dovolte, abych Vám napsal tento stručný dopis. Činím tak na základě našeho – pokud to osobně smím nazvat – přátelství a na základě toho, že jsem si Vás vždy velice vážil.

Po dvaadvaceti letech se konečně prosadilo přání lidu – mít přímou volbu prezidenta.

Ano, přeci se o tom hned od začátku nemluvilo, ale z hlediska národní povahy, z hlediska toho, čím jsme prošli a z hlediska toho, ze přání o přímé volbě vlastně vyšlo a vychází z potlačené duše národa, duše, která nemá svojí identitu jasnou, ale která je si vědoma oč přichází (!) a která intuitivně cítí ty kroky, které jsou potřebné pro její uzdravení, pro tuhle duši, pro tento národ se stalo možná to nejdůležitější, co se mohlo po listopadové revoluci stát.

Toto přání je posíleno následujícími třemi fakty:
– Dle všech veřejných anket byl a  je nadpoloviční počet obyvatel v naší zemi pro přímou volbu prezidenta.
– Plnění tohoto přání bylo zakotveno ve všech programech všech koaličních stran, tedy strany, které reprezentují nadpoloviční většinu občanů.
– Ani v jednom případě v dějinách se neukázalo, že by v demokratické zemi volba prezidenta prostřednictvím vyšších orgánů měla výhodu týkající se zachování či posílení vývoje demokracie oproti přímé volbě lidu.

Jakožto jeden z klíčových hráčů v Senátu jste hlasoval proti přímé volbě prezidenta, což je samozřejmě Vaším právem. Sledoval jsem Vaše argumenty, chtěl jsem Vás navštívit, ale věděl jsem, že to nikam nepovede. Právě argumenty těch, kteří hlasovali proti přímé volbě, mají jedno společného: reflektují názory, které se vytvořili procesem postupného uzavření do klece české politiky a jejích machinací na úkor kontaktu se skutečnou reprezentativní demokracií, tedy demokracií „na chodníku“, jež většina z politiků bohužel ve skutečnosti stále pořádně nezná.  Místo toho jste si postupně přivlastnili (fiktivní) image “ velevážených a uvažujících“, kteří se doposud k volbě prezidenta ani jednou nepostavili jinak, než jako k politickému „kšeftu“. Současný prezident obdržel dostatečný počet hlasů díky Vámi nenáviděným komunistům. Argumenty jako například že přímá volba by negovala roli Senátu (vždyť demokracie je více o tom, že se může zlo zastavit, než že se může nějaká dobrá kauza schválit a právě to je úloha Senátu, což vlastně Senát dokázal při záchraně naší ústavy), dále že by byla přímá volba „drahá“ nebo „komplikovaná“, jsou důkazem procesu osifikace myšlení politiků a politické prostituce za odměnu držení pák politické moci.  Toto pokroucení priorit a perspektivy je nejlépe vidět u Vašeho tvrzení, že přímá volba prezidenta a s ní spojené novely naruší „ústavní pořádek“. Pokud to tak skutečně je (a já si tím nejsem vůbec jistý), tak tady politici přece nejsou od toho, aby potlačovali hlas lidu, ale aby se mu  p ř i z p ů s o b i l i   a okamžitě a neprodleně začali pracovat na dalších krocích, které by chránily ústavní a  legislativní rovnováhu.

Vážený pane místopředsedo, jsem rád, že žijeme v zemi, ve které se může občan takto svobodně a beztrestně vyjádřit. Vy patříte mezi ty, kteří pro zmíněnou svobodu bojovali, za což jsem Vám (nejen já) nesmírně vděčný.  Svoboda a demokracie si ale nejsou rovny. Volba většiny našich zákonodárců pro přímou volbu prezidenta nicméně posílila druhou i první.

S úctou
Martin Jan Stránský
lékař, vydavatel, zastupitel MČ Prahy 1