Dopis Martina Jana Stránského ke kandidatuře na místo prezidenta ČLK

Dopis všem členům České lékařské komory od Martina Jana Stránského

Vážení,

dovolte, abych se Vám představil jako kandidát na prezidenta České lékařské komory (ČLK). Je mi 49 let, narodil jsem se a vystudoval ve Spojených státech. Mám atestaci jak v neurologii, tak v interní medicíně. Studoval jsem na Grenadě, v New Yorku a v Londýně. Mám americké a české občanství. Můj pradědeček Adolf Stránský založil Lidové noviny a byl prvním ministrem obchodu Československa. Dědeček Jaroslav Stránský byl v letech 1929 – 38 poslancem Národního shromáždění, ministrem československé exilové vlády v Londýně, v letech 1945 – 48 místopředsedou vlády a ministrem školství. Můj otec Jan Stránský, spoluzakladatel rozhlasové stanice Svobodné Evropy v Mnichově s Pavlem Tigridem „český stůl“.

Právě tato rodinná tradice a rodinné aktivity s ní spojené byly důvodem, proč jsem v roce 1990 přijel, a proč jsem tu začal pracovat. Zorganizoval jsem první mezinárodní polistopadový sjezd neurologů. Postupně jsem se stal ad hoc poradcem ve zdravotnictví, zakladatelem soukromé polikliniky a panelovým lékařem pro americké a britské velvyslanectví v Praze. Začal jsem přednášet na III. a pak na I. LFUK v Praze. Založil jsem různé výměnné programy ve zdravotnictví mezi Spojenými státy a Českou republikou, včetně pražského programu pro americké mediky, který se stal největším programem stážistů na světě. Pravidelně cestuji do Ameriky, kde pracuji a kde přednáším na Yaleově univerzitě jako asistenční klinický profesor neurologie. Dvakrát ročně přednáším na mezinárodní lékařské fakultě na Grenadě. Nejsem a nebyl jsem členem žádné politické strany (jako nezávislý jsem kandidoval do Evropského parlamentu). Martin Stránský, místopředseda US-DEU, je pouhá shoda jmen.

Problémy ČLK jsou nám všem obecně známé a nejen nám, vzhledem k jejich rozsahu. Centrální vedení a představenstvo se stalo dysfunkční. Jako kandidátovi na prezidenta komory mně byla odmítnuta žádost, abych dostal kontakty na delegáty. Domníval jsem se, že funkce komory spočívá i v tom, aby umožnila kontakty mezi členy. Mýlil jsem se. Výsledkem je, že většina z nás členů vnímá ČLK jako organizaci, které pouze platí roční příspěvek. Z komory se stala odborová organizace, nikoliv profesní sdružení, veškeré její fungování se postupně zpolitizovalo.

Někteří lékaři chtějí, aby komora fungovala jako lobbyistická organizace, která by dělala dvě věci: usilovala o zvyšování našich platů a zároveň bránila napadení lékaře. Souhlasím, že v případě, že se jedná o nespravedlivé napadení lékaře, komora musí nabídnout svoji plnou podporu. To se zatím neděje. Stejně tak souhlasím, že naše blaho souvisí s ekonomickým úspěchem.

Jsem ale přesvědčen, že strategie, která souvisí přímo s naším úspěchem, tkví nikoliv v posílení odborové složky organizace, ale jejího profesionálního vystupování. Cesta k tomuto úspěchu nesouvisí s tím, že se bude tlouct botou do stolu a žádat víc peněz. Upřednostnit a prezentovat „slušnost“ a „odbornost“ jako vzory našeho povolání je právě to, co posílí naši jednací pozici nejvíce. Všechno totiž se vším souvisí. Stát se příkladem vysoké morálky se v žádném případě nevylučuje s naším profesionálním úspěchem. Naopak.

I když by si to někteří i přáli, nehodlám nastavit čistku typu „hon na čarodějnice.“ Jako lékaři máme takovou komoru, jakou si zasloužíme. Není to pouze vychytralost a dravost jednoho člověka, která vedla k tomu, že se komora změnila do současné podoby. Nicméně není vůbec možné, abychom dosáhli jejího optimálního fungování, aniž by veškeré zpochybnitelné kauzy komory, které nyní probíhají médii a které jasně poškozují naši jednací pozici, nebyly rychle prošetřené a spravedlivě rozhodnuté.

Jedna věc je jasná. Všichni považujeme současný stav ČLK za neúnosný. ČLK stojí dnes nejen na jasném rozcestí, ale dokonce jí hrozí rozpad z právních a jiných důvodů. Komora se ale dá zachránit, a to prostřednictvím nezbytných změn, na něž se hodlám soustředit a které najdete pod mým podpisem.

Poté, co se rozšířila zpráva o mé kandidatuře, jsem poznal, že pod pokrývkou naší frustrace stále leží potlačený optimismus a touha po vlastní seberealizaci. Nedovolím, aby nás tato pokrývka udusila. Je to právě komora, která, je-li vedena profesionálně, funguje jako spravedlivý a spolehlivý partner. Která nám nabídne čerstvý vzduch, po němž toužíme. Komora se musí stát pozitivním vzorem, se kterým se ztotožníme a který může dokonce sloužit jako vzor pro celý národ. Máme vlastní silnou tradici a srdce, která pro tu tradici chtějí bít. Nastal moment, abychom ji oživili. Čelím stejným problémům jako Vy. Naštěstí, nejsem ekonomicky vázán a tudíž nemíním v žádném případě na komoře vydělat jinak, než získáním odměny našeho společného úspěchu.

Pokud Vás má slova a stanoviska oslovila, dovolte, abych Vás požádal o jednu nesmírně důležitou věc. Svoji kandidaturu prosadím pouze s Vaší pomocí. Netečnost většiny je právě to, co vedlo k současné krizi. Spojte se se svými delegáty – tedy s těmi, kteří budou rozhodovat o mém i o Vašem osudu – a dejte jim důrazně najevo, aby při volbě respektovali Vaše stanovisko.

Děkuji Vám za možnost se takto představit a těším se na další setkání. Mé dveře jsou vždy otevřené.

MUDr. Martin Jan Stránský, MD FACP