Co s dětmi, které se špatně učí a ve škole neposlouchají?

MUDr. Martin Jan Stránský: „Když dítě zlobí, měli bychom se vždy ptát proč. Někdy může jít o příznak poruchy pozornosti s hyperaktivitou – tedy tzv. ADHD.“

Na každou školní třídu připadá průměrně jeden žák, který je „jiný“. Ruší, místo na tabuli kouká z okna, mluví, kdy ho napadne, nevydrží sedět celou vyučovací hodinu, zapomíná učebnice nebo se dokonce vzteká. Učitelé si stěžují, rodiče lamentují a trestají. Zbytečně. Může jít o příznaky ADHD, poruchy, na které křik a tvrdá kázeň neplatí.

 „Nejsilněji se příznaky poruchy pozornosti s hyperaktivitou projevují právě s nástupem do základní školy. Zde jsou totiž děti poprvé vystaveny určitému pevnému řádu, kterému se však nedokážou – především v oblasti udržení pozornosti – přizpůsobit a nerušit tak ostatní spolužáky,“ uvedl MUDr. Martin Jan Stránský, neurolog a přednosta Polikliniky na Národní v Praze. „Bohužel jen málokteré rodiče napadne, že toto chování není projevem individuality dítěte, ale onemocnění, které patří do rukou lékařů. Často dokonce odmítají vyšetření i v případě, kdy jim ho doporučí učitelka “ pokračoval lékař.

ADHD je subtilní neurobiologická porucha, která se může projevovat nedostatkem soustředěnosti, hyperaktivitou nebo obojím. Chování dětí a jejich reakce na určité situace jsou jiné, než bychom obecně očekávali. U některých dětí se onemocnění projevuje nepozorností a kolísavými školními výkony. Stále něco nemají a unikají jim důležité informace. Jiné jsou zbrklé, nevydrží v lavici, vyskakují, lezou po stolech, skáčou učiteli do řeči a vyrušují celou třídu. Další neumí ovládat své emoce, snadno se nechají vyprovokovat a mají problémy nejen s učiteli, ale i se svými spolužáky. Poznámky od pedagogů, hodiny po škole či zákazy a další tvrdé tresty rodičů však situaci nenapraví. Naopak, stres a pocit bezmoci, které tyto děti zažívají, mohou problém ještě prohloubit.

„To, že jde skutečně o ADHD rodiče sami neurčí, diagnóza patří do rukou zkušeným odborníkům a je zřejmě nejčastější příčinou psychiatrického vyšetření v dětském věku,“ konstatuje MUDr. Martin Jan Stránský, Kritéria pro diagnostikování ADHD jsou stanoveny Diagnostickým a statistickým manuálem duševních poruch (Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, DSM-IV) a v Mezinárodní klasifikaci nemocí v kapitole Hyperkinetické poruchy. „Užitečnou informací ale může být existence ADHD v rodině. Pokud ji má jeden z rodičů, je riziko, že se objeví i u potomka až padesátiprocentní,“ doplňuje neurolog.

Na to, že vaše dítě možná trpí ADHD a že byste měli navštívit odborníka, vás může upozornit řada příznaků, zkoumat můžete však také sami sebe, což se někdy ukazuje jako jednodušší:

– déle než půl roku se vám zdá, že vaše dítě je ve srovnání s jinými více nesoustředěné a impulzivní,

– jiní rodiče či učitelky vám občas říkají, že byste měli své dítě více krotit – je až příliš aktivní a někdy se těžko ovládá,

– máte pocit, že vaše dítě zlobí více než jiné děti a unavuje vás hlídat ho na každém kroku,

– jsou chvíle, kdy už ztrácíte nervy a máte pocit, že své dítě prostě přetrhnete, možná jste už dokonce použili fyzické tresty,

– bojíte se nechat dítě o samotě, aby něco nevyvedlo.

„U dětí s ADHD je nejdůležitější, aby žily v pevném denním řádu. Úkoly a aktivity je třeba rozdělit do kratších a menších částí s dostatkem pohybu. Úspěchy by měly být motivovány přiměřenými, ale jasnými odměnami,“ řekl MUDr. Martin Jan Stránský, a dodal: „Další možností je farmakoléčba, kterou lze nastavit podle individuálních potřeb každého malého pacienta. Děti jsou pak klidnější, ve škole se lépe soustředí, méně vyrušují a často získají i konečně vytoužené kamarády. Mnoho dětí s ADHD myslí a také se chová jinak, než by chtělo. Prostě to ale nedokážou zastavit. Je tedy logické, že pokud se najednou cítí jinak a je kolem nich méně problémů, cítí se spokojenější a sebevědomější.“

Termín ADHD je to zkratka anglického označení attention deficit (nedostatek soustředěnosti) a hyperactivity disorder (porucha hyperaktivity). Už sám název tedy naznačuje, že příznaky ADHD můžeme rozdělit do několika oblastí: porucha pozornosti, hyperaktivita a impulzivita. Nejvíce nápadné jsou děti s převládající nadměrnou aktivitou a impulzivitou, naopak děti s převahou příznaků pramenících z poruchy pozornosti mohou působit jako zasněné, netečné, líné a nedbalé.

Jaké příznaky by vás tedy měly s dítětem přivést k lékaři?

Příznaky nepozornosti:

– dítě je povrchní, nevěnuje pozornost detailům a dělá v zadaných úkolech či činnostech chyby z nedbalosti,

– nevydrží dlouho u her ani úkolů, které mu zadáte, protože se nedokáže soustředit,

– nedodržuje pokyny a nakonec často neodkáže ani to, co dělá, dokončit,

– má potíže s tím zorganizovat si úkoly či různé činnosti,

– zdá se, že vás neposlouchá, přestože mluvíte přímo na něj,

– zdráhá se věnovat úkolům, které vyžadují delší čas a duševní úsilí k tomu, aby byly splněny,

– neustále něco ztrácí – hračky, tužky, bačkory, knihy i notýsek s úkoly,

– při práci i hře ho snadno vyruší okolní vlivy,

– během dne často zapomíná

Příznaky hyperaktivity a impulzivity:

– nevydrží chvíli v klidu, neustále se vrtí na židli či si často hraje s rukama nebo nohama,

– často vstává a někam odchází ve třídě nebo třeba doma u televize a v dalších místech, kde je očekáváno, že bude sedět,

– nadměrně běhá, leze po nábytku a do výšek,

– má problém se samo zabavit a potichu si hrát,

– musí být neustále v pohybu,

– často nadměrně mluví,

– pokud si myslí, že zná odpověď na otázku, vyhrkne ji ještě, než domluvíte,

– je netrpělivé a neumí dost dobře čekat,

– často přerušuje nebo vyrušuje druhé.