Co přinesly New York Times

The New York Times patří mezi nejrespektovanější a nejčtenější noviny na světě. Vycházejí v několikamilionovém nákladu, přičemž kvalita jejich žurnalistiky je naprosto špičková.  Jejich zprávy jsou skutečně zprávy, nikoliv nekompletní informace propletené redakčními názory jako tomu bývá velice často u nás. Nedělní vydání The New York Times v rozsahu pár set stran, včetně týdenního časopisu, je světovým unikátem.

Čtvrtého listopadu v těchto vyšel v těchto novinách poněkud zvláštní článek. Podivný ze dvou důvodů . Za prvé, ačkoliv se objevil na titulní stráně, nezabýval se aktuální zprávou ale širokou analýzou světoznámé osobnosti.  Za druhé, měl mimořádný rozsah, přes polovinu celé tiskové strany. Analýza, psaná Stevenem Erlangrem, hlavním korespondentem listu ve střední Evropě, byla tvrdá, ale objektivní. Titulek ”Havel zjišťuje, že jeho role se mění z národního hrdiny na bývalého hrdinu”. Pro českého čtenáře článek představuje  rekapitulaci bodů, které u nás již prošly domácím tiskem: Havel se cítí být občas unavený; lituje vlastní nestrannosti a toho, že nezabránil Klausovi, aby dosáhl tak velké moci;  Havlovo druhé manželství mělo své veřejné problémy atd… V  šestém odstavci článku nalezne čtenář hlavní myšlenku celého textu, o níž se u nás moc nemluví: ”Při pohledu na vlastní kariéru a pokles svého renomé doma,  je Havel sám metaforou transformace postkomunistické Evropy z epické poezie  k nudným a špinavým detailům každodenního politického života.”

Jaké jsou tyto naše detaily, o nichž se dozvídá svět?  Příklad se dostavil vzápětí. O čtyři dny později jsem otevřel tentýž deník (shodou okolností v den, kdy byl premiér Zeman na návštěvě ve Spojených státech) a narazil jsem na další raritu listu – inzerát přes celou tiskovou  stranu. Titulek zněl:  ”Rozmyslete si to dvakrát, než investujete v České republice”.  A inzerát pokračoval: ”Česká republika láká investory, ale pak je zneužije”. Inzerát, zaplacený americkou společností CME, upozorňoval na trvající spor mezi touto společností a TV Nova v čele s Vladimírem Železným a podrobně líčil  postup Železného, podpořený neschopností  České rady pro rozhlasové a televizní vysílání i  samotné české vlády samotnou, tento spor vyřešit.

Vraťme se k New York Times.  Tyto noviny rozhodně nejsou novinami, které dovolí, aby se na jejich stránkách vedly osobní a nekultivované spory, byť by dotyční inzerenti byli ochotni zaplatit pár set tisíc dolarů  – reputace novin to nedovolí. Navíc, celoplošný inzerát takového typu prochází nejen kontrolou inzertního oddělení, ale i kontrolou redakční a pokud to situace vyžaduje, ui kontrolou právní. Je to tedy záležitost, o níž ví předem mnohem víc lidí, než jen úzký okruh uvnitř listu.

Ze svého křesla v obývacím pokoji ve Spojených státech, kde jsem v tu dobu pobýval, jsem hleděl na osobu, která mi zrovna podala výše uvedený inzerát do ruky. Věděla, že jsem Čechoameričan s českým srdcem. Věděla to velice dobře, poněvadž  je moje matka.  Neříkala nic, ale její oči se smutně dívaly do mých; žádaly vysvětlení.

A já, plný pocitů vzteku, hanby a frustrace, jsem jí k tomu nemohl říci nic. Malost, arogance a  úplatnost pánů  Železný, Klaus a Zeman opět zvítězila nad  zdravým rozumem a  zájmem národa a jeho občanů.

Martin Jan Stránský