Co odhalily vody v New Orleansu

Město New Orleans vždy existovalo v neklidných poměrech mezi vodou a břehem, bohatými a chudými, bělochy a černochy. Pobřežní hráze chránily nejen samo město postavené pod úrovní mořské hladiny a jeho obyvatele, ale také světoznámou hudbu a kulturu.

Jakmile bylo jasné, že se přižene hurikán, běloši se sebrali a odjeli svými auty, zatímco černoši – většina z nichž neměla vůz – zůstali a čelili smrti. Veškeré předchozí prognózy se potvrdily – hráze praskly a 80 procent města pohltila voda a tma.

Světlo příštího dne odhalilo dvě katastrofy v plné míře – katastrofu města a katastrofu společnosti rozdělené na ty, kteří mají a kteří ne. Hydrologie se spojila se sociologií.

Voda zabránila policii a hasičům vstoupit do města. Tam zatím řádily ozbrojené gangy. Dvě stovky policistů rezignovaly z frustrace, dva se zastřelili.

Tak se stalo, že ve Spojených státech, i přes předchozí varování, pár set tisíc mužů, žen a dětí uvázlo bez vody, proudu a komunikace, a to po celých pět dní. Lidé začali umírat na ulicích, v domech a na stadiónu, na který se dvacet tisíc z nich uchýlilo ve snaze najít azyl. Nafouklá těla plula po vodě, počet mrtvých přesáhl několik tisíc. V jednom domově důchodců zemřelo třiatřicet starých. lidí.

Při tragédii 9/11 starosta New Yorku Rudi Juliani silou své osobnosti dodal nejen městu, ale celé Americe pocit naděje a zotavení. Starosta New Orleans C. Ray Nagin neměl podobné štěstí. Až poté, co Naginovi nezbylo nic jiného, než se mezi tvrdými nadávkami na vládu rozbrečet, si prezident Bush a jeho lidé všimli, že nestíhají. Jak napsal politolog Donald Green, „stal se obrovský vládní průšvih.“

Hurikán nejen zničil město, ukázal také na rozdíl mezi chudými a bohatými v Americe. Tato rozdílnost má dvě příčiny. Tou první je domácí dogma bushovského klanu, dogma, které si přivlastnili jak hloupí, tak inteligentní. Je to dogma, které v praxi posiluje klima bezcitnosti, nadřazenosti a neschopnosti. Dnes jsou v Americe veškeré zdroje a odměny dělené podle partajních linií, ať se jedná o firmu Halliburton (spojenou s vicepresidentem Cheynem), která buduje Irák, nebo o kontrakt na přestavbu státní dálnice. Nezbytná podpora programů pro chudé se drasticky snižuje nebo dokonce úplně ruší. I když tento rok americká ekonomika rostla, procento chudých se zvýšilo.

Druhou příčinou je, že zmíněná neschopnost vlády způsobuje rozklad hlavních amerických institucí jako jsou CIA, FBI a nyní FEMA (Federální agentura pro řízení záchranných prací). Stejně jako při 9/11, předchozí doporučení a varování vedení FEMA narazilo na hluché uši.

Ve spojení s neblahými výsledky v Iráku a s neschopností najít Bin Ládina, malér v New Orleansu přispívá k sílícímu pocitu většiny Američanů, že prezident Bush nedovede zemi řídit. Cena benzínu u pumpy zřejmě hned neklesne (kdoví jestli), takže Bush si může být jist, že lidé ne něj jen tak nezapomenou. To, spojeno s proměnou rekordního přebytkového národního rozpočtu na rekordní ztrátu může znamenat, že Bush – prezident, kterého potvrdil Nejvyšší soud a nikoliv voliči – bude zapsán do amerických dějin jako jeden z nejhorších amerických prezidentů.

Nicméně v dějinách Spojených států se mnohokrát přihodilo, že se tragédie stala impulsem pro výraznou změnu k lepšímu, třeba když po bankrotech ve třicátých letech následoval program New Deal s četnými sociálními reformami a zahájení výstavby infrastruktury moderní Ameriky. Otázkou je, jestli prezident Bush a jeho lidé tohle pochopí.