Co je ve jméně?

Naše milovaná země se zase bude jmenovat jinak – Czechia. Tento lingvistický paskvil má však důležitý význam – bezprecedentně totiž sjednotil český lid tím, že se absolutně nikomu nelíbí. Kromě prezidenta Zemana, který za změnou stojí.

V posledních 100 letech používala naše země oficiálně celkem devět jmen: Rakousko-Uhersko, Republika Československá, Československá republika, Česko-Slovenská republika, Protektorát Böhmen und Mähren, Československá socialistická republika (resp. v rámci federace Česká socialistická republika), Československá federativní republika, hned poté Česká a Slovenská Federativní Republika (resp. Česká republika) a po rozdělení federace Česká republika. Běžní občané už dávno krčí rameny, někteří se ale stále názvem zabývají a hledají nějaký lepší – například „Bohemia.“ Jenže tu chybí Morava, navíc ve francouzštině se Romům říká bohème. A tak dále. S nevyhnutelnou rezignací pak autoři píší, že vlastně nezáleží na jméně, ale na obsahu.

Není tomu tak. Změna jména země průměrně dvakrát za jednu generaci v žádném případě nepřispívá k národní identitě. Z biologického hlediska se určité jevy a zvyklosti dají geneticky zakódovat během pěti generací. Vzhledem k tomu, že se s tímto fenoménem potýká již pátá generace Čechů, lze s menší nadsázkou říci, že naše vnímání „nepořádku“ ve jméně naší země (a i v naší zemi), je dnes téměř geneticky určené.

Nezbývá mi tedy nic jiného, než v tomto trendu pokračovat a navrhnout název „Zemanie“.  Tento dvojsmysl je pro dnešek zcela zjevný a odpovídající. Navíc podle již dobře zavedené tradice dojde nejpozději do osmi let k opětovnému přejmenování.