Špidla chybuje na cestě do EU

ÚHEL POHLEDU

Je to politováníhodné, ale česká politická garnitura se nezměnila. Volby do europarlamentu se blíží a politici opět vedou kampaň jediným stylem, který zvládají: demagogií a populismem.
Premiér Špidla selhává v povinnosti korigovat náš vstup do EU. Měl sestavit komisi, která by na základě odborné analýzy doporučila našeho komisaře do EU. Místo toho se hrála fraška. Stejná komise by bývala měla pomoci ujasnit konkrétní problémy (například daňové změny). Místo toho sledujeme nekompetentnost. Místo faktů populistické bláboly typu „Jsme silní“. Je smutné, že když se něco týká naší budoucnosti, politická paralýza zasahuje do všech koutů. Přes to všechno se bude muset volič rozhodnout, koho volit. Znovu bude muset volit na základě kultu osobnosti a rezignovaně počítat s tím, že jeho mandát slouží pouze k posílení pozic volené strany.

Stejně jako v domácí politice, existují partajní stanoviska k důležitým bodům týkajícím se Evropské unie pouze na papíře, pokud existují vůbec.

Brusel místo Vídně

Nicméně je tu i dobrá zpráva. V našich dějinách jsme nikdy neměli možnost nepřerušené svrchovanosti. Místo toho jsme patřili do nadnárodních struktur, ve kterých jsme se schopně adaptovali, bez ohledu na nový jazyk či politická pravidla. Se vstupem do EU se tedy vracíme do jakési přirozené polohy. Naše schopnost adaptace povede k úspěchu; v případě nezdaru máme zas na koho svádět vinu.

Při vstupu do Evropské unie se pro nás přestěhuje habsburská Vídeň do Bruselu. Na rozdíl od tehdejšího stavu máme výhodu, že budeme částí celku se zavedenou demokracií. Korupce je tam nižší než u nás. To znamená, že navzdory našemu postkomunistickému stavu povede přijetí pravidel a standardů unie k postupnému poklesu korupce.
Volby do Evropského parlamentu nabízejí možnost dát hlas novým a kvalifikovaným politickým seskupením. V případě, že by se taková seskupení dostala do Bruselu, znamenalo by to významnou proměnu české politické scény k lepšímu tím, že by existovala čerstvá legitimní politická strana. I když by mezi českými stranami zdaleka nezískala většinu, její „zakotvení“ v Bruselu by z ní učinilo vlivný subjekt i doma.

Naši politici, kteří vedli jednání o vstupu do unie, se vrátili domů významně „zkultivovaní“. Není vyloučeno, že totéž potká i ty dočasné zástupce Česka, kteří přibudou v květnu, a zejména ty, kteří vzejdou z červnových voleb. Je docela možné, a dokonce žádoucí, že náš příští prezident vyjde z takové skupiny.

Noví členové, kteří pocházejí z bývalých komunistických zemí, poznají, že tvoří mocnou skupinu pro vyjednávání. Za prvé, přivádějí do EU desítky milionů nových obyvatel. Za druhé, jejich zkušenosti s totalitními režimy dodají přesnější pohled na otázky související s potlačováním lidských práv. Za třetí, zmizí posttotalitní nacionalistická a populistická rétorika místních politiků, kteří tvrdí, že EU ohrožuje národní suverenitu. Po zvednutí zmíněné totalitní poklice nebudou noví členové mlčet při rozhodování o své budoucnosti.

To vše bude znamenat, že navzdory své poměrově menší ekonomické a politické síle budou mít noví členové podstatně větší vliv. Dosavadní francouzsko-německá osa vedení se posune ke skutečnému středu Evropy.

Nová stará Evropa

Nicméně je paradoxní, že i když jde o další krok postmoderní Evropy do budoucnosti, nová EU vlastně bude mít podstatně blíže k té „staré“ Evropě. Bude to Evropa, ve které existují tradiční hranice místo jednoduchého dělení, ve které rozdíly mezi těmi, kteří „mají“, a těmi, kteří „nemají“, budou větší, a ve které etnické tlaky porostou, nikoliv naopak. Je to právě taková Evropa, která zrodila dvě světové války.
Doufejme, že Evropská unie splní své hlavní poslání – nedovolit, aby vznikla válka další.

Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce

MARTIN JAN STRÁNSKÝ; lékař a vydavatel Přítomnosti