V Americe odchází pacient

Povolební pád dnes již bývalého prezidenta Trumpa, jeho podpora útoku zběsilého davu na washingtonský Kapitol a dvojitý impeachment zajistily, že Trump bude zapsán do dějin jako nejhorší americký prezident všech dob.

Nejsem jediný, který s rostoucími obavami sledoval Trumpovo chování během jeho prezidentování. Nejsem jediný, který si všiml postupně tvrdších a tvrdších mediálních popisů jeho osoby, např. „fanaticky bláznivý“, „fatálně sebeklamný“, „ponořený do iluzorního světa“ atd.

Z pohledu neurologa mě však ještě více zaujalo to, že zatímco Trumpa všichni nálepkovali, nikdo se neopovážil říci na rovinu, že z nejmocnějšího muže na světě se postupně stal zjevně nemocný pacient, s učebnicovým rozkladem myšlení a rozhodovacího procesu.

Zapátral jsem však a zjistil, že nemám pravdu. V roce 2017 doktorka Bandy Leeová, klinická profesorka psychiatrie na Yale, zdokumentovala v knize „Nebezpečný případ Donalda Trumpa“ analýzy Trumpova duševního zdraví od 27 odborníků. O rok později více než 70 předních psychologů, psychiatrů a neurologů poslalo žádost Trumpovu lékaři dr. Ronnymu Jacksonovi, aby provedl testy, které by posoudily prezidentovo duševní zdraví. Mezi problémy, na které upozornili, byla neochota naslouchat, vadný proces uvažování a plánování, neschopnost objektivního řešení problémů, nedostatečná kontrola impulzů, klesající slovní zásoba a stále rostoucí závislost na superlativech. Když byl Trump v roce 2019 poprvé „impeachován“ americkým kongresem, předložilo kongresu 350 odborníků petici s varováním, že Trumpovo duševní zdraví se rychle zhoršuje.

Celý problém s Trumpem souvisí s tím, že byl patologickým narcisem dávno před tím, než se ucházel o prezidentský úřad. Po jeho zvolení se situace na krátkou chvílí ustálila, i když za vysokou cenu odmítnutí všech těch, kteří mu okamžitě nevzdali hold. Narcisté nedělají kompromisy, ledaže by si mohli být jisti, že se jim díky tomu dostane pochlebování. A když ho nezískají od ostatních, obdaří se jím sami. Netrvalo dlouho a Evropa a zbytek světa se postupně začaly obracet k prezidentovi zády. V listopadových volbách tohoto roku došlo k poslední kapce, kdy totéž udělala většina Američanů.

Když se svět narcisty zhroutí, nastane standardní sled událostí, který vede k regresi do primitivnějšího chování. Nejprve přijde odmítnutí faktů. Narcisté jsou dokonalí. Prohra neexistuje. Zklamání taky ne. Vždy je to chyba někoho jiného, ať se stane, co se stane. Když se začínají nabalovat neúspěchy a hrozí opuštění, tak se začne zvyšovat úzkost a frustrace. Opatrnost se hodí do větru, spiknutí se dělají s podporou zmenšujícího se okruhu přeživších věřících, porušují se protokoly, i zákon jde stranou. Přistupuje se k protiútokům, i na nejbližší a nejcennější lidi a instituce.

Pro zakořeněného narcistu, jako je Trump, neúspěch znamená zoufalství, protože jeho svět, který si sám dokonale choreografoval, se nyní drolí. Pro něj žádný jiný svět neexistuje. Žádná jiná východiska, žádné ústupky, nic, co by alespoň mohl zkusit. Existuje pouze hluboký strach, vyvolaný tvrdou konfrontací s nenávratným a skutečným neúspěchem. Když je tento neúspěch mnohonásobně zvětšen nezvratnou a rostoucí veřejnou kritikou, přičemž je zároveň omezena veškerá možnost vytrubovat sám na sebe chválu přes neregulovaná společenská média, tak je regrese kompletní. Dojde k absolutnímu stáhnutí do temné osamocené komory. Všechny tradice jdou stranou, zúčastnit se inaugurace nového prezidenta nepřipadá v úvahu, Bílý dům se předá bez podání ruky.

Jenže tam to nekončí. Trumpova regrese přináší hrozbu dalších impulzivních a nebezpečných činů. To, že už Trump není prezidentem, neznamená, že nezůstává destabilizujícím faktorem nejen pro americkou demokracii, ale i pro ostatní demokratické země. Právě proto by měl být Trump co nejdříve odsouzen Senátem k tomu, aby nemohl už nikdy kandidovat na veřejnou funkci. Poté by měl být psychiatricky vyšetřen a léčen.

MUDr. Martin Jan Stránský, MD, FACP

Asistentní klinický profesor neurologie na Lékařské fakultě, Yale