Takoví jsme byli…

Pro ty, kdo se narodili před rokem 2000 – poznámky z našeho dětství.

Když jsme si hráli venku a měli žízeň, napili jsme se z hadice, nikoliv z plastové láhve.

Když jsme si koupili jednu láhev kofoly, všichni se z ní napili. Nikomu se nic nestalo.

Jedli jsme dortíky, buchty, bílý chleba, máslo, zmrzlinu, pili cukernaté nápoje. Nikdo z nás neměl nadváhu, protože jsme se neustále pohybovali a hráli si venku!

Hráli jsme si od rána až k západu slunce. Nikdo neměl žádnou možnost nás kontaktovat. Nikomu se nic nestalo.
Při hraní jsme strávili hodiny tím, že jsme dělali sporty anebo něco stavěli (anebo ničili). Pokud jsme to nedovedli, tak jsme se to sami naučili.

Když vznikly hypermarkety, tak jsme je navštívili, jen abychom něco nakoupili, nikoliv abychom tam promařili celý den.

Neměli jsme Playstation, Nintendo, 150 kanálů na TV, FB, Twitter, sociální sítě, mobilní telefony. Internet neexistoval. Nikomu to nevadilo.

Když jsme komunikovali na dálku, psali jsme na papír a posílali dopisy. Uměli jsme dát dohromady smysluplnou větu, která měla více než 25 slov.

Telefon byl doma jeden a visel na zdi anebo ležel na stole připojený krátkou šňůrou.

Měli jsme skutečné přátele, které jsme fyzicky znali a se kterými jsme se fyzicky scházeli. Žádní jiní neexistovali.

Abychom se s přáteli domluvili, šli jsme za nimi domů a zazvonili. Když nebyli doma, tak jsme na ně počkali.

Padali jsme ze stromů, kol, koloběžek. Nikdo si toho nevšímal. Nikdo se s nikým nesoudil.

Když se nám něco nepodařilo anebo jsme byli poslední, nikdo nám neříkal, že jsme stejně tak dobří jako ti ostatní.

Pokud jsme spáchali neplechu anebo neposlouchali, naši rodiče nás za to potrestali a dali nám přes zadek. Dnes jim to většina z nás nezazlívá. Spíše naopak.

Neházela se vina na někoho/něco jiného. Za všechno jsme mohli my. I když jsme za to nemohli.

Když jsme byli ve škole, tak to byla škola, která kontaktovala rodiče, nikoliv rodiče, kteří kontaktovali školu anebo nás. Pokud se tak stalo, tak to bylo většinou trapné.

Navzdory současné „moderní“ škole a digitální technologii jsme měli vyšší průměrné hodnoty IQ, než mají naše děti.

Byli jsme šťastnější a měli jsme méně úzkostí a depresí, než mají naše děti.

Naše generace jsou spojené s tou největší explozí nových nápadů a vynálezů v lidských dějinách. Vše, co přišlo později, je adaptace/modifikace/zmenšení/zrychlení toho, co bylo před tím.

Pokud mají i vaše děti podobné zkušenosti či se chovají podobně, gratulujeme!

Budou toho umět víc, budou zdravější a šťastnější.