Podejme si ruku

Jako potomek zakladatele Lidových novin znám váš pohled na novináře. Podle vás jsou to doslova „pitomci, hnůj a fekálie…“

„Lidové noviny, které jsem dříve pokládal za odpadkový koš české žurnalistiky, se v mých očích staly latrínou české žurnalistiky.“

Vážím si vašeho nadhledu, ale zůstaňme prosím u vašeho vyjádření o novinářích obecně. Nakonec všude na světě jsou to hlavně novináři, kteří předávají veřejnosti nezávislé informace o tom, co se děje…

(Pan prezident sáhne po skleničce, popije a pokračuje…)

„Novináře dělím do dvou skupin. Tou první skupinou jsou normalizační komunistická práčata. Tento typ pokládám za novinářské prostitutky a hluboce jimi pohrdám. A pak je druhý typ novinářů. A to nejsou jen hlupáci, to jsou sebevědomí hlupáci, kteří píší o všem a nerozumějí ničemu. A tito hlupáci spolu s novinářskými k*rvami vytvářejí mediální prostředí v této zemi.“

Takže mohu to brát tak, že si to samé myslíte teď i o mně, když s vámi dělám rozhovor?

„K*nda sem, k*nda tam.“

Dobře. Nedávno jste tvrdil, že v časopisu Přítomnost napsal Ferdinand Peroutka článek s titulkem „Hitler je gentleman“. Dokonce jste vypsal odměnu sto tisíc korun pro toho, kdo ten článek najde. Mimochodem, rád bych vám poděkoval, že jste zvýšil čtenost našeho časopisu o 400 procent. Článek s tímto titulkem se nenašel, protože nikdy neexistoval. Následně jste prohrál soudní spor s vnučkou Ferdinanda Peroutky, byla vám uložena pokuta 100 000 Kč. Vy jste se proti tomu odvolal. Proč? Nedalo by se to vyřešit jednoduchou omluvou vnučce pana Peroutky?

(Pan prezident si zapálí cigaretu…)

„Ten článek existoval zřejmě pouze v prvním vydání deníku Přítomnost.“

První originální vydání Přítomnosti mám v kanceláři, je navíc v archivu, který je veřejně dostupný na www.pritomnost.cz, a nic takového tam není. Za druhé, Peroutka nikdy necenzuroval ani svoje redaktory, ani svůj list.  A za třetí, Přítomnost vždy vycházela jako týdeník, nikoliv deník.  Takže, je ještě někdo, koho byste chtěl urazit?

„Urazil jsem všechny, které jsem uraziti chtěl. Neurazil jsem Moniku Pajerovou, Jiřího Lobkowicze, Petra Cibulku a další plevel české politické scény, protože mně za to nestáli.“

Máte rád sám sebe?

„Miluj bližního jako sebe samého. To je základní křesťanská devíza. A tahle devíza implicitně říká, že nemůžete milovat svého bližního, aniž byste současně nemiloval sám sebe.“

Jasně. Pojďme k vaší zahraniční politice. Mnozí vás kritizují za to, že v ekonomických vztazích preferujete Čínu a Rusko před zbytkem světa. Ptám se ale, za jakou cenu. Má se prezident veřejně setkávat s ruskými podnikateli, kteří jsou obvinění z mezinárodní korupce, jako je například Vladimír Jakunin?

„Vladimir Jakunin byl generálním ředitelem ruských železnic, to znamená, největšího podniku na světě z hlediska počtu zaměstnanců.“

Promiňte, ale to není vůbec pravda.  Třeba americký podnik Walmart má přes dva miliony zaměstnanců, McDonald’s více než milion a půl…

(Pan prezident si doleje, popije a pokračuje…)

„Jeden novinářský blázen nemůže (česko-ruskou) spolupráci narušit.“

Dobře, jak se tedy díváte na vztahy mezi naší zemí a Čínou? 

„Čína je největším investorem v Německu. Byl jsem informován, že v současné době objem čínských investic (v naší zemi) dosáhl zhruba 50 miliard korun.“

Pardon, největším investorem v Německu není Čína, ale Spojené státy. Co se týče naší země, Číňané tu kupují podíly v našich národních podnicích, aniž by vůbec do nich investovali. Tomu se říká akvizice, tedy vlastnění. Vlastní podíly v pivovarech, v Travel Service, v ČSA a v médiích. Dokonce i ve Slavii… 

(Pan prezident přeruší otázku…)

„Nechal bych zmlátit všechny fotbalové fanoušky bez ohledu na jejich původ!“

Zajisté. Ale abych prosím dokončil otázku – když se nejedná o investice, ze kterých by vznikla nová pracovní místa pro naše občany, proč jste vlastně jel do Číny?

„Přijel jsem se naučit, jak stabilizovat společnost.“

Ale Čína je zemí, která systematicky potlačuje jakýkoliv názor, který se liší od státní diktatury. To stejné se přeci dělo tady. Jak tedy vnímáte zákrok státní policie 17. listopadu 1989?

„Nebyla to žádná krvavá řež, nebyl to žádný nestandardní masakr, byla to jen jedna z „x“ demonstrací.“

A co ti disidenti, kteří byli vězněni za snahu nastolit zde svobodu a demokracii? Šlo o proces, který vlastně mimo jiné vyvrcholil i v to, že jste se mohl na základě svobodných voleb stát prezidentem.

„Velká část aktérů 1989 jsou žvanilové.“

Rozumím. Pojďme k domácí politice. Jako prezident hrajete stále významnou roli při jmenování vlády, včetně jednání s koaličními partnery. Jak vidíte současnou situaci?

„Sám zastávám názor, že nejstabilnější koalice je taková, která sdružuje strany nebo hnutí s podobným programem.“

Jenže pokud se nemýlím, byl jste to vy, kdo podepsal opoziční smlouvu mezi ČSSD a ODS s cílem si rozdělit koláč politické a podnikatelské moci…

(Pan prezident típne cigaretu, hledá další v krabičce, ale ta je prázdná. Okamžitě přiskočí Ovčáček se zapálenou cigaretou, kterou vloží prezidentovi mezi rty…)

Kandidujete znovu na prezidenta, přičemž tisk, veřejnost i významní lékaři, jako např. MUDr. Pirk, upozorňují na váš zdravotní stav a životní styl. Musím se tedy na obojí zeptat a předem děkuji za stručnost a upřímnost.

„Jsem ožrala.“

Sice to není tak dávno, co jste málem spadl do národních klenot, ale na druhé straně − sám jste nedávno prohlásil, že jste zmírnil konzumaci…

„Není pravda, že bych přestal pít alkoholické nápoje. Piji je dál s neutuchající chutí.“

A co kouření? 

„Chtěl bych vás upozornit, že já jsem začal kouřit až ve 27 letech, když se můj organismus plně vyvinul a tabák vůči němu nebyl nebezpečný. Dovolte mi, abych vašim dětem doporučil obdobný postup. Aby počkaly do 27 let, a potom kouřily zcela bez rizika.“

Fascinující tvrzení. Takže navzdory prokazatelným faktům, že kouření v jakémkoliv věku zabíjí, vy se na to díváte jinak. A dokonce jako prezident státu vybízíte k tomu, aby si lidé kazili zdraví.

„Nedomnívám se, že jakékoliv omezování spotřeby tabákových výrobků administrativními regulacemi vede k něčemu jinému, než k pašování cigaret, které budou dražší a přitom budou mít horší kvalitu.“

Jasně. Oceňuji vaši principiálnost být vzorem a průkopníkem. Kouříte ve vládním speciálu i přesto, že je to tam striktně zakázáno. V londýnském hotelu jste inkasoval pokutu šedesát tisíc korun, kterou jsme zaplatili my občané za to, že jste kouřil v nekuřáckém pokoji. 

(Pan prezident to nekomentuje, s mírným úsměvem si doleje panáka, dalšího naleje do skleničky, která je zřejmě pro mě.)

Jak se tedy díváte na kritiku spoluobčanů, které jste sám nazval „spodních deset miliónů“ v souvislosti s vaším chováním a životním stylem?

„Josif Vissarionovič Stalin kdysi říkal: ‚Jesť čelověk, jesť problema. Nět čelověka, nět problemy.‘ No a nechal toho člověka popravit a problémy se vyřešily. Je to zajímavá metoda, ale v desetimiliónové zemi by vedla velice rychle k prudkému úbytku obyvatel.“

Tu větu ale vyslovil Anatolij Rybakov, nikoliv Stalin, ale je nám jasné, jak to myslíte. Prohlásil jste, že nebudete komentovat vaše protikandidáty. Nicméně prof. Drahoš se podle vás chová „trochu jako Clintonová“, když nejen on upozornil na to, že stejně jako bylo prokázáno u nedávných amerických voleb, mohou ruské služby ovlivnit i naše české volby.

„Považuji to za urážku občanů, pokud někdo tvrdí, že mohou v případě voleb do Sněmovny či na Hrad být ovlivněni jakýmsi imaginárními zahraničními službami.“

Jenže zahraniční tajné služby prokazatelně fungují tak, že financují a zaplavují média a sociální sítě pozitivní zprávou například o vás, zatímco šíří negativní zprávu o vašich protikandidátech.  

„Podle mého názoru větší díl viny leží na současném vedení Evropské unie, které je naprosto neschopné, byrokratické, způsobuje odcizení evropských občanů od evropských institucí, a není dokonce schopno ani splnit tak základní úkol, jako je ochrana vnějších hranic Evropské unie.“

Nerozumím. Odkláníte pozornost od ruských tajných služeb k Evropské unii? Vždyť EU je přeci ekonomické federační spojení, nikoliv jeden stát. Evropská komise pouze plní zadání národních států, které se zatím neshodly na přístupu k migraci. Máte tedy nějakou konstruktivně kritickou poznámku k EU?

„Nebudu zdvořilý…“

Dobře, tak toho raději necháme. Pane prezidente, je něco, co byste chtěl čtenářům Přítomnosti sdělit na závěr?  

„Nikdo nedokáže nenávidět a škodit víc než závistivý impotent…. Přál bych si, abychom se všichni na sebe někdy dokázali usmát, a nikoli škaredit se, abychom si dokázali podat ruku, a i když máme různé názory, abychom těmto názorům dokázali naslouchat a neposlouchali jenom svoje vlastní názory.“

Vaše dlouhá politická kariéra je toho zajisté vzorným příkladem, i když někteří by tvrdili, že jste se stal opotřebovaným politikem… 

„Víte, opotřebované politiky nemůžeme hodnotit podle toho, zda si svojí opotřebovanost uvědomují nebo ne.  Aniž bych jmenoval, znám několik velmi silně opotřebovaných politiků, kterým by – stejně tak jako mně − prospělo, kdyby šli do penze.  A prospělo by to i jejich okolí.“

Děkuji a na zdraví!

Poznámka:
V rámci blížících se voleb o prezidentské křeslo zveřejnila Přítomnost rozhovory se třemi předními kandidáty (Jiřím Drahošem, Michalem  Horáčkem, Markem Hilšerem). Současný prezident Miloš Zeman se odmítá zúčastnit jakékoliv „předvolební kampaně,“ včetně poskytování rozhovorů. 

Abychom přiblížili prezidenta veřejnosti − po vzoru tradice různých satiricko-politických západních časopisů, jakým je například francouzský týdeník Le Canard enchaÎné – položili jsme prezidentovi otázky, na které jsme našli odpovědi v jeho skutečných uveřejněných výrocích. Tento věrohodný obraz jistě pomůže voliči při rozhodování, komu dát svůj hlas.

Rozhovor vedl Martin Jan Stránský, vydavatel Přítomnosti, který by chtěl kromě Kanceláře prezidenta ČR poděkovat také modrým želvičkám za úspěšný odvoz domů.