Zákaz návštěv v nemocnicích kvůli chřipce mnoho neřeší, důležitější je očkování

Nejde, než se pozastavit nad nedávným rozhodnutím hygieniků a ředitelů nemocnic zakázat PLOŠNĚ návštěvy pacientů v některých nemocnicích z důvodu současné chřipkové epidemie. Nakažený návštěvník může totiž nakazit personál i hospitalizované pacienty a zhoršit tak jejich zdravotní stav.

Jenže za vším něco stojí: žádná jiná vyspělá země totiž návštěvy v nemocnicích během chřipkové epidemie plošně u všech pacientů nezakazuje, maximálně kontroluje, aby návštěvníci nebyli nakažení příbuzní nebo malé děti. Proč ten rozdíl? Spočívá v tom, že Česká republika, počínaje ministerstvem zdravotnictví přes praktikující lékaře a pacienty konče, zůstává navzdory všemu doporučení a propagaci v proočkovanosti stát na spodních příčkách světového žebříku. Vzpomeňme jen na bývalého hlavního hygienika ČR, který se nenechal očkovat proti prasečí chřipce a následně onemocněl.

„Chřipka k události přispěla, ale jednalo se o vážně nemocného člověka,“ okomentoval zástupce moravské nemocnice první letošní úmrtí pacienta v důsledku onemocnění chřipkou. Už z tohoto prohlášení je vidět míra uvažování některých zdravotníků a přístupu ke chřipce: vždyť jsou to nejen děti, ale také právě starší a nemocnější lidé, kteří mají být jako první proti chřipce očkovaní, aby nepřispěla při dalších onemocnění k jejich smrti.

V západních zemích je proti chřipce očkováno dvacet až třicet procent populace. Například v Kanadě je to ale dokonce 36 procent, v USA až 48 procent, v Japonsku a Německu kolem 22 procent. V České republice však jen maximálně 8 procent obyvatelstva.

Jestliže se v některých západních zemích odmítne zdravotník nechat očkovat, je v době epidemie chřipky běžným postupem nošení roušky přes ústa a zvýšená kontrola mytí rukou. Pokud to neočkovaný zdravotník odmítne, nesmí do práce. Tato hygienická opatření však nemají na prevenci zdaleka takový dopad jako očkování.

Tvrzení, že očkování „nefunguje“ je nesmyslné – jeho efektivita je vědecky naprosto potvrzena. Problém je, že se virus chřipky každý rok mění. Říkáme tomu antigenní drift. Proto je účinnost vakcíny závislá na její shodě s aktuálním virem působícím epidemii – vyrábí se na základě předpokládaného antigenního „vybavení“ viru ještě před začátkem sezóny chřipky. Některý rok je shoda lepší, a tím je vakcína silnější, jindy je zase slabší. Ale ani to není důvod se neočkovat.  I přes tuto nevypočitatelnost viru chřipky přínos mnohonásobně převyšuje minimální rizika, která provázejí každé očkování.  Zdrženlivost ze strany některých lékařů spojená se setrvačností populace věřit mylným názorům ohledně očkování je v přímém kontrastu s fakty: v ČR jsou dvě procenta všech úmrtí – tedy téměř 2000 lidí – v přímé souvislosti s chřipkou, zatímco v jiných zemích, kde se očkuje, je to jen půl procenta.

Na základě uvedených faktů nelze tedy brát zmíněný zákaz návštěv do nemocnic jinak než jako lehký alibismus. Místo snahy zvýšit proočkovanost populace – a to zejména zdravotnického personálu, se kterým hospitalizovaní pacienti nejčastěji přicházejí do styku, uchylují se některé naše nemocnice k restriktivním opatřením vůči příbuzným pacientů, která mají v boji s chřipkou pouze malý význam.

MUDr. Martin Jan Stránský, M.D, FACP

Assistant Clinical Professor v neurologii, Yale School of Medicine v USA, ředitel Polikliniky na Národní v Praze, zakladatel Kanceláře Ombudsmana pro zdraví ČR

MUDr. Petr Smejkal

Primář Kliniky infekčních nemocí 1. LF UK Ústřední Vojenské nemocnice, Praha