Martin Jan Stránský

Vážení,

dovolte, abych se Vám představil jako kandidát na prezidenta České lékařské komory (ČLK). Je mi 49 let, narodil jsem se a vystudoval ve Spojených státech. Mám atestaci jak v neurologii, tak v interní medicíně. Studoval jsem na Grenadě, v New Yorku a v Londýně. Mám americké a české občanství. Můj pradědeček Adolf Stránský založil Lidové noviny a byl prvním ministrem obchodu Československa. Dědeček Jaroslav Stránský byl v letech 1929 – 38 poslancem Národního shromáždění, ministrem československé exilové vlády v Londýně, v letech 1945 – 48 místopředsedou vlády a ministrem školství. Můj otec Jan Stránský spoluzaložil „český stůl“ rozhlasové stanice Svobodné Evropy v Mnichově s Pavlem Tigridem.

Právě tato rodinná tradice a rodinné aktivity s ní spojené byly důvodem, proč jsem v roce 1990 přijel, a proč jsem tu začal pracovat. Zorganizoval jsem první mezinárodní polistopadový sjezd neurologů. Postupně jsem se stal ad hoc poradcem ve zdravotnictví, zakladatelem soukromé polikliniky a panelovým lékařem pro americké a britské velvyslanectví v Praze. Začal jsem přednášet na III. a pak na I. LFUK v Praze. Založil jsem různé výměnné programy ve zdravotnictví mezi Spojenými státy a Českou republikou, včetně pražského programu pro americké mediky, který se stal největším programem stážistů na světě. Pravidelně cestuji do Ameriky, kde pracuji a kde přednáším na Yaleově univerzitě jako asistenční klinický profesor neurologie. Dvakrát ročně přednáším na mezinárodní lékařské fakultě na Grenadě. Nejsem a nebyl jsem členem žádné politické strany (jako nezávislý jsem kandidoval do Evropského parlamentu). Martin Stránský, místopředseda US-DEU, je pouhá shoda jmen.

Problémy ČLK jsou nám všem obecně známé a nejen nám, vzhledem k jejich rozsahu. Centrální vedení a představenstvo se stalo dysfunkční. Jako kandidátovi na prezidenta komory mně byla odmítnuta žádost, abych dostal kontakty na delegáty. Domníval jsem se, že funkce komory spočívá i v tom, aby umožnila kontakty mezi členy. Mýlil jsem se. Výsledkem je, že většina z nás členů vnímá ČLK jako organizaci, které pouze platí roční příspěvek. Z komory se stala odborová organizace, nikoliv profesní sdružení, veškeré její fungování se postupně zpolitizovalo.

Někteří lékaři chtějí, aby komora fungovala jako lobbyistická organizace, která by dělala dvě věci: usilovala o zvyšování našich platů a zároveň bránila napadení lékaře. Souhlasím, že v případě, že se jedná o nespravedlivé napadení lékaře, komora musí nabídnout svoji plnou podporu. To se zatím neděje. Stejně tak souhlasím, že naše blaho souvisí s ekonomickým úspěchem.

Jsem ale přesvědčen, že strategie, která souvisí přímo s naším úspěchem, tkví nikoliv v posílení odborové složky organizace, ale jejího profesionálního vystupování. Cesta k tomuto úspěchu nesouvisí s tím, že se bude tlouct botou do stolu a žádat víc peněz. Upřednostnit a prezentovat „slušnost“ a „odbornost“ jako vzory našeho povolání je právě to, co posílí naši jednací pozici nejvíce. Všechno totiž se vším souvisí. Stát se příkladem vysoké morálky se v žádném případě nevylučuje s naším profesionálním úspěchem. Naopak.

I když by si to někteří i přáli, nehodlám nastavit čistku typu „hon na čarodějnice.“ Jako lékaři máme takovou komoru, jakou si zasloužíme. Není to pouze vychytralost a dravost jednoho člověka, která vedla k tomu, že se komora změnila do současné podoby. Nicméně není vůbec možné, abychom dosáhli jejího optimálního fungování, aniž by veškeré zpochybnitelné kauzy komory, které nyní probíhají médii a které jasně poškozují naši jednací pozici, nebyly rychle prošetřené a spravedlivě rozhodnuté.

Jedna věc je jasná. Všichni považujeme současný stav ČLK za neúnosný. ČLK stojí dnes nejen na jasném rozcestí, ale dokonce jí hrozí rozpad z právních a jiných důvodů. Komora se ale dá zachránit, a to prostřednictvím nezbytných změn, na něž se hodlám soustředit a které najdete pod mým podpisem.

Poté, co se rozšířila zpráva o mé kandidatuře, jsem poznal, že pod pokrývkou naší frustrace stále leží potlačený optimismus a touha po vlastní seberealizaci. Nedovolím, aby nás tato pokrývka udusila. Je to právě komora, která, je-li vedena profesionálně, funguje jako spravedlivý a spolehlivý partner. Která nám nabídne čerstvý vzduch, po němž toužíme. Komora se musí stát pozitivním vzorem, se kterým se ztotožníme a který může dokonce sloužit jako vzor pro celý národ. Máme vlastní silnou tradici a srdce, která pro tu tradici chtějí bít. Nastal moment, abychom ji oživili. Čelím stejným problémům jako Vy. Naštěstí, nejsem ekonomicky vázán a tudíž nemíním v žádném případě na komoře vydělat jinak, než získáním odměny našeho společného úspěchu.

Pokud Vás má slova a stanoviska oslovila, dovolte, abych Vás požádal o jednu nesmírně důležitou věc. Svoji kandidaturu prosadím pouze s Vaší pomocí. Netečnost většiny je právě to, co vedlo k současné krizi. Spojte se se svými delegáty – tedy s těmi, kteří budou rozhodovat o mém i o Vašem osudu – a dejte jim důrazně najevo, aby při volbě respektovali Vaše stanovisko.

Děkuji Vám za možnost se takto představit a těším se na další setkání. Mé dveře jsou vždy otevřené.

MUDr. Martin Jan Stránský, MD FACP

Publikováno:

Český dialog1.2.2006

Upřednostňuji práva pacientů na tu nejlepší péči,
která musí být dostupná pro všechny.