Komora nemá být odborářským klubem

Viceprezidentem České lékařské komory (ČLK) by se chtěl stát MUDr. Martin Jan Stránský – lékař, majitel polikliniky a vydavatelství poté, co prohrál křeslo prezidenta v souboji s MUDr. Milanem Kubkem. Medical Tribune s doktorem Stránským hovořila zejména o jeho představách, jak by měla komora pracovat, aby splňovala představy většiny českých lékařů.
 
MT: Jak hodnotíte své šance stát se viceprezidentem České lékařské komory?
Jsou velice dobré. Velká část delegátů mi řekla, že do funkce prezidenta volili Milana Kubka, ale mě by rádi viděli jako viceprezidenta, neboť zastupuji i jiné názory, které považuji za důležité.
 
MT: Které kroky byste udělal v této funkci jako první?
Především bych se zabýval tím, co komora doposud zanedbala. Za zásadní považuji její decentralizaci a přeměnu na profesionální instituci. To se dá zařídit vytvořením komisí se širokým zastoupením, což bylo součástí návrhu, který jsem předložil v rámci kampaně předcházející volbě prezidenta ČLK. Jako první bych stanovil komisi, která by měla za úkol konečně definovat minimální rozsah takzvané státem hrazenné péče a zároveň její dostupnost. Všimněte si, že většina nedorozumění ve zdravotnictví pochází z toho, že stále neexistuje stanovený optimální cíl! Druhá komise by byla právní. Posuzovala by připravované vyhlášky a zákony související se zdravotnictvím z pohledu českého práva a připravovala preventivní právní zásahy tam, kde je jich zapotřebí. Konečně by se přestaly vydávat vyhlášky a zákony, které jsou právně vadné a nedořešené. Zákonodárci by si rychle uvědomili, že jim komora nahlíží přes rameno. Takový profesionální přístup, s důrazem na ochranu všech lékařů a nejen vybraných skupin, je přesně to, co obnoví prestiž komory. Stejně tak důležité je zjistit, co řádní členové komory dnes chtějí. Ani já, prezident či představenstvo nemůžeme tvrdit, že to stoprocentně víme. Také delegáti neměli možnost se tím příliš zabývat, když předchozí sjezdy řešily pouze nepříjemné otázky, které souvisely s předchozím vedením. Rozeslal bych členům dotazník, ve kterém bych se jich zeptal na důležité otázky, jako je povinné členství nebo jejich představa týající se náplně práce komory.
 
MT: V čem se liší pojetí ČLK Milana Kubka a vaše? Jak si představujete spolupráci s ním?
Současný prezident se v komoře nadále projevuje jako odborář a netají se spjatostí s ministrem zdravotnictví Davidem Rathem. Tento postup přispívá k frustraci nemalého počtu lékařů, kteří cítí, že naše rozdělení pokračuje. Jsem přesvědčen, že komora má mluvit do věcí, které se týkají všech lékařů. Pokud jde o záležitost, která se dotýká pouze části lékařů, komora ji musí řešit v zájmu všech členů. Právě tím se stane silnější. Domnívám se, že většina vidí komoru jako apolitickou organizaci, jejíž primární zájem není přímé odborářské lobbování. Nicméně, s Milanem Kubkem jsme měli dvouhodinový rozhovor, při kterém se potvrdila možnost spolupráce. Spolupracovat prostřednictvím konstruktivního dialogu by ve funkci viceprezidenta bylo mou povinností a jsem přesvědčen, že on to vnímá podobně.
 
MT: Co si myslíte o připravované demonstraci lékařů a lékárníků, která by se měla uskutečnit 24. února v Praze na Staroměstském náměstí?
Ve své podstatě je to reakce na způsob dialogu, který ubližuje většině zdravotníků v této zemi. Žasnu nad tím, že ministr Rath reaguje na demonstraci tvrzením, že je to jakási předvolební kampaň ODS. Jakmile kterýkoli politik začne svádět veřejné projevy nespokojenosti lékařů a pacientů na tu či onu politickou stranu, je jisté, že se stav zhorší. Pokud vláda a ministr zdravotnictví pozastaví určité kroky a nabídnou konstruktivní dialog, situace může být ještě zachráněna.
 
MT: Máte vlastní řešení?
Ano. Nabídl jsem premiérovi jednoduché řešení, které by snížilo napětí a zároveň přispělo k dlouhodobému řešení. Spočívá v okamžitém zrušení pravomoci zdravotních pojišťoven rozhodovat o tom, s kým podepíší smlouvu. Byli by to pacienti, kteří by měli smlouvu s pojišťovnou, zatímco lékaři by se u pojišťoven pouze libovolně zaregistrovali.
 
MT: Co by se změnilo v praxi?
To, že pacienti by měli větší výběr za stejné peníze, zatímco všichni zdravotníci by se ocitli na stejné čáře, by znamenalo, že by ve zdravotnictví začala rozhodovat kvalita. Současně by měla existovat možnost připojištění nadstandardních služeb, což by lékařům přineslo vyšší úhrady. Naprosto přirozenou a nikoli politicky bolestivou cestou by se vyřešila otázka nadbytečných lůžek, optimální počet lékařů, možné transformace nemocnic a podobně. Zatím se mi nepodařilo najít vážnou vadu takového systému.
 
MT: Domníváte se, že členství v ČLK by mělo být spíše povinné, nebo nepovinné? Jaké vidíte výhody a nevýhody obou variant?
Z průzkumů vyplývá, že v současné době vedení komory neuznává přání řádných členů z nichž většina si nepřeje povinné členství. Vzhledem k tomu, že tato otázka má výrazné právní dopady, bych prozatím ponechal povinné členství a prozkoumal důsledky možných variant. Zároveň bych požádal členy, aby mi poskytli určitý časový prostor na zlepšení činnosti komory. Pokud by se to podařilo, pak bych členům nabídl kombinaci povinné registrace a nepovinného členství. Rozdíl mezi odborovou organizací a prestižní komorou je veliký. Každá forma má své výhody. Chtěl bych upozornit na naprosto mylné porovnání potenciálu čLK s rakouskou komorou, která prošla úplně jiným historickým vývojem, a to ve společenských podmínkách, které máme stále před sebou. Budování prestiže je běh na dlouhou trať. Transformace ČLK, jak ji navrhuji, je prvním krokem.
 
MT: Je vzdělávání lékařů na dostatečné úrovni, nebo by se mělo zlepšit a v čem?
Komora musí znovuzískat právo udělovat licence. Rozhodně by měla rozšířit svou činnost a zkvalitnit postgraduální výuku. Měla by mít přímé zastoupení na každé lékařské fakultě a přímo nabízet mladým lékařům možnost orientace v jednotlivých oborech a specializacích medicíny. Měla by se podílet i na zvýšení zájmu budoucích lékařů o obory, které aktuálně trpí nedostatkem specialistů.
 
MT: Co byste změnil na komorovém časopisu?
Nic nebrání tomu, aby ČLK vydávala kvalitní a profesionální časopis na úrovni špičkových evropských lékařských žurnálů. Dobrým příkladem může být časopis British Medical Association. V komorovém periodiku by neměl být ani jeden osobní názor. Místo toho by časopis měl být kombinací prestižních klinických a akademických článků a užitečných informací. Z nemalé zkušenosti s tiskem a jako ředitel vydavatelství jsem přesvědčen, že časopis ČLK na sebe musí okamžitě vydělat prostřednictvím inzerce. Jeden člen představenstva mi řekl, že smlouvy s farmaceutickými firmami týkajícími se časopisu jsou „tajné”. To ve mně budí velmi neblahé podezření z nekalých praktik v účetnictví. Sám jsem nabídl prezidentovi, že po obdržení redakčního plánu bych předal ČLK nabídku na vydávání časopisu, v níž bych se zavázal uhradit ztráty a zároveň garantoval příjmy. Dřív nebo později bych také chtěl, aby každý člen měl přímé internetové spojení s komorou. Rozšířil bych její internetové stránky a zapojil bych lékaře do rozhodování o zásadních otázkách. Poté, co by komise prezentovaly určitá stanoviska, lékaři by k nim mohli přispět prostřednictvím e-mailu. Tak by měl každý řádný člen možnost hlasovat, zda komise odvedla svou práci, v různých anketách a podobně.
 
MT: Jak by měli v ČLK pracovat studenti?
Studenti by víceméně vedli kancelář na jednotlivýh fakultách a komora by s nimi udržovala pravidelný kontakt. V časopisu komory by budoucí lékaři měli svou rubriku, kam by mohli přispívat.
 
MT: Plánujete propojení některých svých aktivit, například nadačních, s případnou funkcí viceprezidenta ČLK?
O možné aktivitě týkající se časopisu komory jsem mluvil. Organizuji programy výměny lékařů z České republiky a USA a největší program výměny mediků na světě. K dnešnímu dni přijelo do ČR seznámit se s naším zdravotnictvím 600 studentů. Rád bych posílal české studenty i lékaře ven „na zkušenou“. Mám organizační schopnosti, umím dát lidi dohromady, nastavit mantinely jednání, určit cíle a dohlížet na to, aby lidi odvedli kvalitní práci v termínu. To je přesně to, co by dle mého soudu, by měli prezident a viceprezident dělat.
 
MT: Vlastníte polikliniku a současně v ní provozujete soukromou praxi. Jak se vám v České republice podniká?
Nerad používám slovo podnikání. Stal jsem se lékařem, protože toto povolání nabízí nejkrásnější pocity, které se nedají koupit. V České republice je provozovat medicínskou praxi těžší, než by bylo nutné a než je v jiných zemích.
 
MT: Jaká je podle vás současná situace zdravotnictví a jaká by měla být?
Hned po stavebnictví je zdravotnictví druhou nejzkorumpovanější oblastí, ve které stále stanovují parametry zdiskreditovaní politici a neschopní úředníci. Na jedné straně máme ministra, který střílí od boku, na druhé straně odbory, které mlátí do stolu, na třetí zmatené lékaře a dnes už i jejich pacienty. Vycházíme ze socialistického modelu, ale doposud jsme zřejmě nepochopili, že největší úspěch spočívá v tom, že se stanoví jasný cíl, ke kterému vede cesta přes rovné a transparentní podmínky a striktně kontrolované účetnictví.
 
MT: A pokud jde o srovnání se západoevropskými státy a USA?
Naši lékaři rozhodně nezaostávají, naopak se drží ve světové špičce. Je to o to obdivuhodnější, že ve srovnání se „západními” kolegy mají obecně méně času a méně peněz na profesionální rozvoj. Nedostávají žádné přímé odměny za to, že se vzdělávají. Na druhé straně, stále přetrvávají určité negativní aspekty minulosti.V určité nemocnici najdete třeba jedno špičkové oddělení, ale jiné je spíše pozadu. Na Západě je situace trochu homogennější, ať už jde o vzdělávání, praxi či technické vybavení.
 
Eva Presová, foto Vladimír Brada

Publikováno:

Medical Tribune20.2.2006

Upřednostňuji práva pacientů na tu nejlepší péči,
která musí být dostupná pro všechny.