Sedm „statečných“

Slavný americký film Sedm statečných líčí příběh sedmi mužů – každý z nich má poněkud pochybnou minulost  – kteří dorazili do jedné chudé mexické vesnice, jež potřebovala ochranu před vydíráním. Útok padouchů nakonec nepřežil ani jeden z nich, ale vesnice byla zachráněna. Statečné pistolníky a skvělé jezdce na koni hrají samé filmové hvězdy.

Do České republiky teď taky dorazilo sedm takových jezdců.  Stejně jako ve filmu, každý z nich má pochybnou minulost.  Stejně tak jsou jejich jména „hvězdná“ , aspoň na naší scéně.  Jmenují se: Viktor Kožený, Miroslav Šlouf,  Miroslav Grebeníček starší, Karel Srba, Ivo Svoboda, Jan Kavan a Vladimír Železný.

I když se jejich životopisy od sebe liší, stačí se podívat pouze na poslední dvě jména, abychom poznali jejich krevní skupinu. Jan Kavan, byť zproštěn viny, že „vědomě spolupracoval“ s agenty St.B, se nicméně s nimi sešel , a to třiačtyřicetkrát. Kavan je zřejmě neuvěřitelně naivní nebo neuvěřitelný lhář.  Kavan, který litoval odchodu svého náměstka Karla Srby slovy, že Srba „sloužil svému ministrovi dobře,“ zřejmě navíc dovede znamenitě hodnotit charakter lidí.

Po zavedení nového standardu v české kultuře si Vladimír Železný konečně uvědomil, že jeho schopnost komunikovat s lidmi  (viz. pořad Volejte řediteli) musí být aplikována všude tam, kde to jen jde. To, že prohrál mezinárodní arbitráž ve věci finančního podvodu a to, že je obviněn druhou arbitráží z podvodu dalšího, mu vůbec nebrání v rozhodnutí kandidovat do Senátu České republiky. Důvod jeho kandidatury je ale trochu jiný: jako senátor by získal imunitu. Proto kandiduje.  Sorry, Vladimíre, je to tak.

Uvědomuje si vůbec předseda Senátu, že stojí před zánikem ústavní instituce?  To, že pouze 17 procent občanů důvěřuje Senátu, je podle mě přehnané; ale v případě, že se Železný do Senátu dostane, důvěra klesne  na nulu a Senát si svůj zánik zaslouží.

Ze všeho nejsmutnější pak je, že dovolujeme, že spoluobčan, který dosáhl dosud nejvyššího mezinárodního postavení v našich polistopadových dějinách – předsednictví 57. Valného shromáždění OSN – se jmenuje Jan Kavan. To, že náš stát reprezentuje na této úrovni člověk s takovým životopisem, je nejsmutnější polistopadovou ironií. Condoleeza Riceová , poradkyně prezidenta Bushe o Kavanovi prohlásila, že je to lhář, kterému se nemůže věřit. .

Proto zůstáváme mexickou vesnicí, ve které stále vládnou srabařství a přitroublá provinciálnost.  .  Zůstáváme, jak bylo nedávno řečeno v jednom komentáři deníku Mladá fronta Dnes, „zakleti ve svých přesvědčeních“ jako ti vystrašení, odporu neschopní venkovani.. V naší vesnici je také stále přítomno sedm jezdců. Stejně jako ve filmu, i oni jednají za nás za všechny.  Jenže na rozdíl od filmu jsou našimi nepřáteli, nikoliv zachránci.

 

Martin Jan Stránský

Publikováno:

Přítomnostpodzim 2002

Upřednostňuji práva pacientů na tu nejlepší péči,
která musí být dostupná pro všechny.