Podlehnutí

Každý národ má své běžné politické aféry. Ve Spojených státech se nyní rozpoutala debata týkající se George W. Bushe, současného guvernéra Texasu, předního kandidáta na nominaci do příštích prezidentských voleb za Republikánskou stranu a syna bývalého amerického prezidenta George Bushe. V USA  platí pravidlo, že uchazeč  o prezidentskou funkci musí kromě jiného být ochoten čestně prohlásit, že v posledních dvaceti letech nebral drogy. Tohle George Bush junior udělal.   Nicméně padla otázka, zda neužíval drogy v době ještě před oněmi dvaceti lety. Na tuto otázku však odpovídá vyhýbavě. Tvrdí, že zákonu dostál, vždyť byl “čistý” posledních dvacet let a z toho, co se dělo předtím, vyvodil ponaučení. Což ovšem některým Američanům nestačí, a je tak možné, že George W. Bush přijde o možnost stát se nejmocnějším člověkem na planetě.

V patách této “aféry” už kvačí další: paní Janet Reno, ve funkci obdobné našemu ministru vnitra, nyní připravuje obhajobu vlastního křesla proto, že před lety Federální vyšetřující úřad (F.B.I.) použil zápalné granáty při útoku na ozbrojenou radikální sektu v Texasu. Členové sekty tehdy uhořeli. Nemalý počet lidí se domnívá, že i když paní Reno přímo neřídila F.B.I., měla vědět o všem, co se dělo v jejím resortu. Žádají proto její rezignaci.

V České republice by takto přísně posuzující lidé měli práce nad hlavu.  Mohli by si vybrat: Zemanovo a Kavanovo nepodložené obvinění exministra Źieleniece, že korumpoval novináře; trvale vyhýbavý postoj místopředsedy vlády Egona Lánského týkající se jeho konta v cizině;  podvodné financování strany Václava Klause. V zemi s vyspělou demokracií by tyto případy končily okamžitou rezignací. I nedávné Klausovo tvrzení, že by mu taky vadil krach Moravia banky, kdyby byl občanem, by bohatě stačilo.

Proč to tedy trpíme? Je to tím, že počínaje Mnichovem, všechny naše protestní akce vždy končí v uličce neovlivnitelné politiky či slepé justice?

Uvedu jiný příklad: ČR má dnes největší průměrnou návštěvnost lékařů na celém světě. 96 procent návštěv končí tím, že pacientovi předepíše recept lékař, který je v 85 procentech případů výrazně nespokojen se systémem zdravotnictví.  Aby vztahy mezi lékařem a pacientem dosáhly tak neuvěřitelných statistických údajů, je nezbytné, aby jedna osoba podlehla zájmům osoby druhé. Je to právě podlehnutí, co stojí za tím, že tolerujeme pány Klause a Zemana, že tolerujeme kradení, tunelování, drzost, neslušnost.  Všechno jakoby bylo jedno. Je  jednodušší si nechat zlořády líbit, nevšímat si jich, netrápit se jimi. Není tedy divu, že v naší společnosti se problémy řeší podrazem anebo  podlehnutím, místo konstruktivní kritikou a spoluprací spojenou s pevným odporem k zavedeným zlozvykům.

Náš alibismus dosáhl statutu národního charakteru. Naše absence kuráže vyjít z hospody, zanechat intelektuální masturbace a aktivně usilovat o změnu k lepšímu se totiž rovná absenci kuráže u těch, jež jsme si zvolili do funkcí, aby  pracovali efektivně a poctivě. Oni však místo toho předvádějí neschopnost a aroganci a ani je nenapadne ze svých funkcí odstoupit.

I když Česká republika, její minulost a její současnost, se nemůže srovnávat se Spojenými státy, je tu dnes něco v čem je srovnání  možné, totiž pocity.  Vztek občana v jedné zemi se rovná vzteku občana v druhé zemi, strach  strachu, srab srabu.

 

Martin Jan Stránský

Publikováno:

Přítomnostříjen 1999

Upřednostňuji práva pacientů na tu nejlepší péči,
která musí být dostupná pro všechny.