Prvních sto dní premiéra Paroubka

Z pohledu manažera politické strany si lze jen těžko představit lepší výsledky než jakých dosáhl Jiří Paroubek během prvních sto dní jako premiér. Po odstupu Grosse a po volebních preferencích ČSSD kolem 10-ti procent se Paroubkovi podařilo stabilizovat stranu a přiblížit ji na téměř stejnou rovinu jakou má ODS. Rychle se ocitl vedle předních politiků světové scény (např. britský, čínský a německý premiér). Strategicky ukočíroval prezidenta Klause v otázkách prezidentova nereprezentativního tlumočení oficiálních názorů naší země. Vyslovil pevné přesvědčení o prohloubení integrace do Evropy a zároveň dokázal to, co žádný čelný český politik po Václavovi Havlovi neuměl – nabídnout vážné gesto k usmíření, tentokrát sudetským Němcům.

Paroubkův úspěch potvrzuje zavedené pravidlo západních demokracií pro získání úspěchu: nejprve musí člověk něco dokázat a tak získat zkušenost, a pak se může ucházet o možnost reprezentovat lidi. Nejedná se o politickou zkušenost (poznámka pro strany, ve kterých mladí talentovaní politici musejí “odsedět“ svůj čas než se dostanou na kandidátskou listinu), ale o zkušenost, která by přispívala ke schopnosti dělat politiku. Gross projel celou trasu domácí politické “školy”, ale absence podstatné životní zkušenosti vedla k tomu, že rychle ukázal, že neuměl ani jednat, ani pořádně lhát.

Metodologie pro získání úspěchu reálněsocialistického politika je stejná jako pro demokratického politika. Oba musejí vědět, “jak se dělá politika:” vždy upřednostnit kompromis a když to nejde, odpůrce převálcovat. To, že Jiří Paroubek jako kandidát uspěl pouze jednou, a to v komunálních volbách, není podstatné. V normalizačním období se Paroubek dokázal navigovat na klíčovou funkci hlavního plánovače a ekonomického náměstka všemocného komunistického podniku Restaurace a jídelny, aniž by se stal členem KSČ. Lidsky řečeno, “nestraník” Paroubek se stal panem vrchním hlavní restaurace bolševiků. Bez dokonalé schopnosti jednání a posuzování rizik je dosažení takového cílu nemožné.

Možná jediná věc, která může premiérovi dnes ublížit, jsou jeho předchozí jednání a kontakty, například jeho přátelství s agentem StB B. Ďuričkem. Stejně tak jako na pražské radnici, kde Paroubek donedávna sloužil, okruh podplacených v “Ráji“ musel být obrovský. Jenže pravděpodobně existuje vzájemná vydíratelnost mezi Paroubkem, primátorem a dalšími bývalými spolupracovníky, což většinou znamená klid po pěšině pro obě strany.

Pro ODS Paroubek reprezentuje vážnou výzvu. Obklíčena rostoucí nepředvídatelností kvazipředsedy ODS Václava Klause na jedné straně a plebejským vystopováním předsedy Topolánka na straně druhé, ODS bude ve stále svízelnější situaci, pokud nepřestane kritizovat a nezačne nabízet.

Pro ČSSD tedy reprezentuje Paroubek krok na vyšší úroveň. Na rozdíl od předchozích premiérů? se zdá, že Paroubek je nejen na správném místě, ale je tam i ve správném čase. Zatím odpovídá a debatuje bez výhrůžek, bonmotů, či předhazování viny. Stejně jako u zkušeného lídra Tonyho Blaira, tón Paroubkových odpovědí je ujišťující, nikoliv výhružný. Pro českou společnost, která je z politiků dost vynervovaná, tento styl musí být velice účinný. Nabízí se totiž prospekt klidu a stability. Navíc jeho slova podporují činy, které jsou doposud nevídané v české politice, např. okamžité odvolání ředitele policie Koláře za únik Radovana Krejčíře z vazby.

V nedávném rozhovoru se nechal Paroubek slyšet, že prezident a premiér by měli být schopni duchovně-morálního vedení země i za cenu, že by se občas postavili proti mínění svých spoluobčanů. Z nedávného gesta usmíření se sudetskými Němci, které označili německý prezident a polský premiér za “statečné”, je zřejmé, že Paroubek tak činí. Ať se jedná o statečnost, chladnou kalkulaci či kombinaci obou, je zřejmé, že jako premiér přináší Jiří Paroubek změnu do české politiky.
Martin Jan Stránský
lékař a vydavatel Přítomnosti
www.narodni.cz

Publikováno:

MF Dnes2.8.2005

Upřednostňuji práva pacientů na tu nejlepší péči,
která musí být dostupná pro všechny.