Občané se začínají probouzet

Pro založení skutečné demokracie v České republice začalo nové milénium podstatně razantněji, než se možná zdá.  I když pohled do budoucnosti zůstává mlhavý, ohlédnutí zpět nabízí překvapivě jasné a příznivé závěry.  V krátkém období uplynulých 365 dnů došlo ke čtyřem celospolečenským událostem, které potvrzují, že občané České republiky se začínají probouzet.  Zajímavé je, že pozornost občana senesoustřeďovala na zákony či instituce, ale směřovala  k tomu podstatnějšímu – k demokratickému chování.

První ze zmíněných čtyř akcí – občanská iniciativa Impuls 99 –  právě před rokem získala téměř každodenní pozornost  v médiích a v  tomto období organizovala druhý celostátní sjezd věnovaný otázkám demokracie. Sjezdu se účastnilo více než 500 lidí, včetně prezidenta Havla. Následovala akce „Děkujeme, odejděte!“, která se přímo orientovala na chování politiků.  Pár set tisíc podpisů a masový protest  na Václavském náměstí se zapsaly do polistopadových dějin. Další  událost – podzimní  volby do Senátu a krajů –  potvrdila  demokratické pravidlo síly jednotlivého hlasu,  při čemž voliči dali přednost  slušnosti a otevřenosti kandidáta před politickou mocí.  A konečně čtvrtý případ – „Česká televize – věc veřejná “ potvrdil, že se občané intenzívně zajímají o to, jak velká propast je mezi tím, pro co hlasovali a tím, co se ve skutečnosti děje.

Hromadné protesty na Václavském náměstí daly jasně najevo, že když se politická strana spojí s protivníkem (bez zmínky o takové možnosti v politickém programu, na základě kterého se volič rozhoduje), a společně pak prosazují zákony za skandování:  „Zákony se  musí respektovat!“,  lidé si toho všimnou. Václav Klaus označil protestní akce za demagogické.  Pane Klausi,  nemáte pravdu. Demagogie ze strany občana nebo občanských aktivit, jako jsou  Impuls 99 , Děkujeme, odejděte! a lednové protestní akce na Václavském náměstí,  totiž   neexistuje.  Může existovat pouze demagogie vládců.  Tomu prvnímu se správně říká dialog sloužící demokracii.  V kontextu akce „Česká televize – věc veřejná“ je důležité uvést, že  tato situace by měla skončit  nejen rezignací Ivana Langra z předsednictva parlamentní komise (za jeho roli při prosazení nekvalifikovaných stranických  loutek do rady České televize), ale i Václava Klause za to, že řídí stranu, která se zjevně pokoušela o kontrolu veřejných médií.  Ve vyspělé demokracii by se tak stalo. Ivan Langr ani Václav Klaus však dospělými politiky nejsou, i když  Klaus má pravdu, když tvrdí, že se jedná o „politický převrat“.  Jde však o boj demokracie s neonormalizačními taktikami ODS.

Budování demokracie v naší zemi může v roce 2001 pokračovat.  Nabízí se velká příležitost – příprava na volby příštího prezidenta v roce 2002. Významný bude jak způsob volby, tak  status úřadu, do kterého nový president nastoupí.  Tady může současný president Václav Havel sehrát velmi pozitivní roli. Bohužel zatím tak nečiní.

Václav Havel se zajisté zapsal do dějin pozitivně. Přestěhování rozhlasové stanice  Rádio Svobodná Evropa do Prahy, vstup České republiky do NATO, nemluvě o příznivém obrazu státu na mezinárodní scéně, patří mezi jeho nejsilnější trumfy. Jako každý prezident, i on se učil za pochodu. Domnívám se, že většina jeho nepodařených kroků jsou důsledkem jeho představy, že občas se může chovat a vyjadřovat jako soukromý občan.  Co se týče záležitostí, které se mohou dotknout veřejnosti, soukromí prezidenta totiž neexistuje. Soukromí  prezidenta začíná teprve tam, kde končí jeho vliv.

I když vliv Václava Havla sahá daleko přes naše hranice, pokud jde o domácí půdu, mohl by být výraznější a přispět tak více k dalšímu vývoji demokracie v  naší zemi.  Václav Havel by tak mohl učinit třeba zahájením důrazné diskuse o roli svého úřadu a o významu rovnováhy, kterou tento úřad v naší zemi představuje ve vztahu k parlamentu, vládě a soudnictví.  Pomocí  nezbytné „institucionalizace“ úřadu by Václav Havel zároveň přispěl  k odbourání závislosti českého lidu na „tatíčkování“.  Tím by se začalo používat jako nové měřítko pro politika skutečné naplňování jeho pracovních povinností, místo současného měřítka „kultu osobnosti“.

Dějiny ukazují, že změny k horšímu se dají dělat rychle. Změny k lepšímu se naopak tvoří pouze po krůčcích. V minulých 365 dnech naštěstí ony dobré krůčky v České republice nechyběly.

 

Martin Jan Stránský

Publikováno:

Přítomnostzima 2001

Upřednostňuji práva pacientů na tu nejlepší péči,
která musí být dostupná pro všechny.