Kde sídlí pravda

V poslední době jsou noviny plné zpráv o Miloši Zemanovi, neboť předseda české sociální demokracie se ocitl v obtížné situaci. Musí se zodpovídat z toho, že bez vědomí předsednictva strany jednal se skupinou švýcarských podnikatelů, kterým údajně obratem za výhodnou finanční půjčku nabízel vládní funkce. Bývalý místopředseda ČSSD Karel Machovec tvrdil, že německy psaná dohoda je sice podvrh, ale že obsahově odpovídá dokumentu, který s předsedou Zemanem skutečně podepsali.  Aféra a její důsledky mohutní: středočeská organizace ČSSD již vyškrtla Machovce z kandidátní listiny. Zemanovo heslo „padni komu padni“ vyslovovali i členové jeho vlastní strany, a zároveň upozorňovali na asymetrii stranického rozhodování týkající se Machovcovy a Zemanovy společné akce.

Švýcarsko a s ním spojené aféry nám podle všeho hned tak nesejdou z mysli. Tato země prý nadále skrývá černé konto Občanské demokratické strany, na které měli za slíbené investiční výhody v českých podnicích přispívat utajení sponzoři strany. Po odhalení této a příbuzné kauzy nastala řetězová reakce vedoucí až k pádu Klausovy vlády, ačkoli si bývalý premiér představoval, že se udělá „tlustá čára“ a pojede se vesele dál. Drama však pokračovalo tak dlouho, dokud se zcela nerozpadla česká pravice.  Pouze vila ve Švýcarsku zůstala nedotčena.

Nyní se vydejme na cestu časem do začátku tohoto století.

Uvidíme mladého Lenina a další radikální socialisty, jak putují do Švýcarska, aby tam pěstovali semínka revolučního fanatismu, které tak dobře klíčily v Evropě zničené imperiální válkou. Konečné důsledky této další „švýcarské dohody“ neseme dodnes.

Vraťme se ještě dál do dějin. V roce 1648 je podepsán Vestfálský mír, kterým Švýcarsko definitivně získává nezávislost.  Nový stát si od počátku své existence zvolil za svou obrannou strategii agresivně uplatňovanou neutralitu. Tato taktika umožnila Švýcarsku spíše pozorovat dějiny, než je přímo ovlivňovat.  Švýcarsko se stalo jakýmsi depozitářem produktů historie i lidského snažení, nedobytné švýcarské hory se staly útočištěm skrytých peněz i skrytých pravd. Jejich účinky se s tradiční neutralitou vzájemně násobí, a země je sídlem bezpočtu mírových organizací, Červeného kříže, Spojených národů; zde byly podepsány ženevské konvence. Zdálo by se, že taková malá země, a přitom impozantní, s nádhernou přírodou, centrálně položená, nedobytná, a navíc vzor blahobytného soužití různých etnických skupin, nemá daleko k ideálu.

Má. Konta plná špinavých peněz, zlato ukradené obětem nacismu, xenofobní a uzavřená švýcarská společnost, epidemie HIV v Curychu a další fakta nám ukazují, že je to země s problémy, země jako každá jiná, země, která nemá monopol na pravdu, mír ani morálku. Její neutralita nezaručuje nevinnost – spíše naopak, umožňuje, aby se pravda schovaná před zraky světa překrucovala a zakrývala.

Je ironické, že naši vrcholní politici se nakonec potkali s pravdou právě přes Švýcarsko. Jakmile vypuštěna, pravda i se svými důsledky cestuje rychle, vrací se ke svým původcům. Ve středočeské kotlině i na Matterhornu je totiž pravda jedna a táž.  Po pádu pánů Klause a Skalického zůstává tedy pád Zemana pouze otázkou času. Zemanova žádost, aby ne jeden, ale hned dva nezávislé orgány prošetřily bamberskou kauzu, aniž by z ní ovšem on sám vyvodil důsledky, potvrzuje, že pan Zeman dosud principu pravdy vůbec neporozuměl. A tak – „padni komu padni“.

Současné pocity zoufalství ale pomalu střídá poznání, že moudrost prostých lidí, kteří vědí, že nevědí, je mnohem potřebnější, než suverenita těch, kteří jen předstírají a lžou. To vysvětluje stále hlasitější projevy nesouhlasu občanů a čím dál ostřejší kritiku dnešního politikaření. Moment, kdy se opět jednou spojí život jednotlivce s životem našeho národa, se o další krok přiblížil. Roste touha po pravdě, touha, která může dát jednou základ nové, vznešenější politice. Politice, která by nejen tvořila dobré zákony, ale zároveň je opírala o základní, obecně platné pravdy. Pára nad hrncem české politiky nemusí jen syčet, může nás jednou i skutečně pohánět. Dokonce až přes švýcarské Alpy.

Publikováno:

Přítomnostduben 1998

Upřednostňuji práva pacientů na tu nejlepší péči,
která musí být dostupná pro všechny.